Zanedlouho nastupující prezident Miloš Zeman se rozhodl založit fond na snížení státního dluhu a dávat do něj třetinu svého platu a mnozí jeho krok označují za zbytečné gesto. Jistě je spousta věcí, kvůli nimž není možné si Zemana vážit, zrovna tahle si ale žádnou kritiku nezaslouží; ba co víc, měli by se přidat všichni ti, kdo třeba v Poslanecké sněmovně sedí už několikátou sezonu, z politiky si udělali výnosné zaměstnání bez ohledu na okolnosti a ze státního si našetřili na byty. Ano, těch „pár“ desítek tisíc děravý erár rozhodně nevytrhne, tím spíš, když z něho vláda rozpočtové odpovědnosti soustavně dělá řešeto ještě řidší, ale probudivšímu se jezevci z Vysočiny je třeba přičíst k dobru, že zhruba 60 tisíc měsíčně bude dávat z peněz, které mu jako hlavě státu náležejí, a naprosto dobrovolně. První, kdo by si mohl vzít příklad, by mohl být například odsouzený poslanec Pekárek, který ve sněmovně pobyl několik měsíců a teď nastupuje do vězení, ale mandátu, a tedy ani poslaneckého platu se vzdát nehodlá. Exemplární, nekompromisní, bezskrupulózní a naprosto bezprecedentní Pekárkova krádež za bílého dne je pro rozvrácenou morálku české země ještě mnohem větší podpásovkou než to, že si kdysi řekl o úplatek.