Ve víru vášní kolem zpětného doplacení platů soudcům bychom neměli přeslechnout jednu podstatnou informaci: ať už bude muset stát peníze za tři (nebo až čtyři roky) nazpět vyplatit, nebo ne, od začátku tohoto roku stouply kvůli rozhodnutí Nejvyššího soudu platy a náhrady nejen soudcům, ale rovněž všem ostatním ústavním činitelům, tedy nenáviděnému prezidentu Zemanovi, ministrům i senátorům a poslancům, kteří ke konci minulého roku tak populisticky horovali proti nehoráznému odmražení svých prebend. Pokud se vládě podaří u Ústavního soudu zpětné proplácení překazit, bude to jistě prezentovat jako úspěch, nesmíme však zapomenout na to, že odměnu za to mají politici jistou i teď. A v hněvu namířeném na soudce se na takové „drobné“ momentálně nehledí. Kdo tedy nakonec bude vítězem celé taškařice?
Tag Archives: politika
Sociální trojčlenka
Výzva „Plaťte daně, nebo je zvedneme“, kterou českým podnikatelům vyslal premiér Bohuslav Sobotka, zní stejně jako jiné poselství: Neumíme si poradit s neplatiči, na férové prostředí pro podnikání z vysoka raz – dva – tři, a tak vyždímáme maximum z těch, co ještě mají nějakou odvahu o něco se snažit. A to všechno prosím kvůli tomu, aby sobotkovci udrželi sociální stát, který schopným bere a vyžírkům rozdává. To může napadnout jen toho, kdo se celý život neživil jinak než tlacháním po schůzích a širokými úsměvy do televizních kamer za odlesků vlastní pleše. A takový člověk je prosím předsedou vlády. Schválně – když socialisté zvýší daně, začnou je ti, kdo je neplatí, konečně platit, nebo se sníží počet těch, kdo je dosud platili? Natvrdlé, mezi něž Bohuslav Sobotka zjevně patří, můžeme nechat hádat dvakrát.
Sobotkova skromnost
Premiér Bohuslav Sobotka udělil své vládě u příležitosti prvního roku její existence dvojku. Podle všeho jde však jen o to, aby se neřeklo. Kdyby na něj v tu chvíli nemířily televizní kamery, jistě by svůj kabinet (a sám sebe především) oznámkoval na výbornou. Ona nebetyčná zaslepenost, jakou už mnoho let projevuje Sobotka vůči svým osobnostním a praktickým nedostatkům, je totiž nepřehlédnutelná. Není pochyb, že tiše věří tomu, že je dokonalý, což se při vzpomínce na jeho kariéru v politickém světě a účinkování na Ministerstvu financí jeví jako poněkud úsměvné.
Další díl z nekonečného seriálu Absurdity
Pět postřehů z letošních senátních voleb:
Rekordně nízká účast v druhém kole svědčí o pokračujícím zhnusení z poměrů ve zdejším politickém rybníce. Už si potentáti konečně uvědomí, že nemá cenu pořádat volby za půl miliardy, když k nim chodí jen kandidáti a jejich rodinní příslušníci?
Ztrátu třinácti křesel vlastní partaje v horní komoře parlamentu vykládá Hurvínek Sralbotka jako úspěch.
I Znojemští konečně pochopili, že doktoru Vladimíru Železnému šlo vždy především o jeho blaho.
Slovenský estébák a rehabilitátor nomenklaturních komunistů Andrej Babiš se baví vlastními vtipy o tom, že ho snad jeho anoovce nechají předsedou, když ve volbách nezískal jeho podnikatelský projekt nijak oslnivou podporu.
TOP 09 by se měla pomalu poohlédnout po jiném názvu, navrhuji třeba TOP 0. A Miroslav Kalousek po jiné straně, aby po desetiletích v politice neskončil v politickém důchodu. Jeho projekt s maskotem Kadlikem se mu hroutí a poločas rozpadu (čeho nebo koho, nechme úvahám) je docela krátký.
Fňukání starých pardálů
Dnes ještě jednou o TOP 09. Tahle pidistrana podivných kreatur, které mají společný jen zájem o místa na výsluní, začala v politickém undergroundu, k pobývání v němž ji odsoudilo zoufalé vládnutí za každou cenu v Nečasově éře, fňukat. Dříve machovatý Kalousek a jeho věrní teď pobrekávají, že se v Praze utkají o koryta s mnohem silnější stranou ANO, která má víc peněz a může si za ně koupit cokoli. A to je prosím Topka mezi stranami, které dostávají bohaté příspěvky na provoz od státu – na rozdíl od spousty mnohých, které si musí vystačit s příspěvky dobrovolníků a opravdu amatérskými výkony na všech frontách. Takže Schwarzenbergovi soudruzi by měli zmlknout, neboť to, co mají, je pořád dost a dost.
A ostatně – pakliže je problém, že si ANO, vlastněné druhým nejbohatším Čechem, Slovákem Babišem, může koupit cokoli, jako by Topka přiznávala, že politika je o penězích, a nikoli o idejích. To by měla být velmi významná informace nejen pro voliče strany, ale zejména pro ty, kdo byli loni v květinkovém poblouznění punkovým kandidátem na prezidenta Schwarzenbergem byli ochotni položit na oltář pravdy své životy.