Category Archives: Absurdity

Vydřiduši

České banky opětovně dokládají, že si důvěru veřejnosti, natož eráru, nezaslouží. Jakmile ČNB snížila minulý týden základní úrokovou sazbu na historických 0,5 procenta, neváhaly a snižují úročení vkladů. Úroky z úvěrů jdou naopak spíše nahoru. To je podivná matematika. Lepší je mít úspory doma, protože takhle se nám límečky v kravatách smějí do očí. Jako kdyby říkaly: Za to, že nám můžete vydělat peníze, na kterých vyděláme stonásobky toho, co vám za ně dáme, nám ještě můžete zaplatit poplatky za jejich ukládání, spravování a vybírání.

Výprodej až k propasti

ČSA už několik let balancují nad macochou krachu. Rezavé rozkývané zábradlí, které je s neutuchajícím odhodláním chrání před tím, aby do propasti spadly, se jmenuje státní kasa. Místo toho, aby stát jako odpovědný hospodář (kterým ale nikdy nebyl) poslal firmu do konkurzu nebo ji třeba se ztrátou prodal, letos dá na pohádkové výhody personálu a provoz leteckého tunelu několik miliard. A nový management a dozorčí rada, ve kterých sedí slovutní mistři, za tučné prebendy přihlížejí tomu, jak se “český národní dopravce” zbavuje dalších a dalších ziskových částí. Po bezcelních obchodech teď přišla na řadu charterová přeprava. Za pár měsíců nebude co prodávat, na Ruzyni zbydou jen letadla, livrejovaní zaměstnanci a členové správní a dozorčí rady. Jen doufám, že dříve než k tomu dojde, uhodí do ČSA nějaký hrom a smete tyhle vyžírky z povrchu zemského.

Vidle do rukou a do Sněmovní!

Nejprve krátká rekapitulace: stát v první půlce roku 2007 nedefinoval vyměřovací základ, ze kterého firmy odvádějí sociální pojištění za své zaměstnance, a jedna firma (Ježek software, mimochodem výrobce účetního softwaru – PR trefa jako ďas!) si jako jediná všimla, že by nemusela existovat povinnost pojištění odvádět. I obrátila se poté, co na ní správa sociálního zabezpečení začala dlužné pojistné požadovat, a odmítá ho zaplatit. Soud jí dal zapravdu a teď je vše v rukou Nejvyššího právního soudu, který může definitivně rozhodnout. V takovém případě budou soudy zahrnuty žalobami, protože sociálky nebudou moci firmám vracet peníze automaticky, ale ty si je budou muset vysoudit. Nastala mela, protože jde až o sto miliard, které by rozpočtu, se sociálním systémem úzce provázanému, sakra chyběly. O peníze už začaly žádat mnohé firmy, ale také města a kraje. A stát, který jinak všechny, kdo ho živí, odírá, kde může, začal brečet. Tu prosí, aby plátci nezahrnuli pracoviště sociálek prací, jinde apeluje na morálnost, a když ani to nestačí, začal vyhrožovat: budete-li chtít, firmy, peníze zpět, zvýšíme propříště sociální pojištění. A ve hře je i to, že by ho politici zvýšili jen těm, kdo budou chtít sociální pojištění zpět.

Ten příběh není o nenasytnosti podnikatelů a o slabém státě, který potřebuje peníze na ochranu chudých a nemohoucích. Většina lidí to tak jistě necítí, protože zaměstnanců se tento veletoč nijak netýká. Jedná se o směs znásilňování práva, totální ignorance a politického hnusu. Díru v zákoně vykopali poslanci, které si platíme z nemalých daní. Stát nikomu nikdy nic neodpustí, a když se náhodou někdo opozdí s platbami, chce všechno i s úroky a s lichvářským penále. Teď mu kvůli neschopnosti několika desítek lemplů teče do bot a bojí se, že nebude mít na důchody.

Firmy by měly za takových podmínek peníze vyžadovat, i když je to možná proti logice všeho – a navíc budou muset nejen trávit čas u soudů, ale také podávat nová daňová přiznání, protože si o vrácené sociální pojistné zvýší daňové základy. Smutné je, že politikům, kteří teď v té louži házejí vinu jeden na druhého, se zase nestane nic. Možná se nakonec zvýší pojistné a ti, kdo o se o peníze nebudou chtít soudit, ho zaplatí dvakrát. A k tomu budou dál pravidelně přispívat na výplaty a požitky těch, kteří stát do této šlamastyky dostali a budou se jim smát do očí, až jim budou pojistné zvyšovat.

Je jediné řešení: pěkně stát přivést na mizinu. Ostatně čím dřív se to stane, tím líp. Ti, kteří nejsou na štědrém sociálním systému závislí, si budou moci počkat, až armáda nemakačenků vezme Sněmovní útokem a svrhne dvě stovky vyžírků z oken paláců s honosnými kancelářemi a jednacím sálem Poslanecké sněmovny. Česká republika pak vyhlásí bankrot, nad hospodařením převezmou dohled mezinárodní instituce a ty už se postarají o to, abychom u nás konečně dospěli k nějakým reformám, které budou mít smysl. Dohlédnou i na veřejné zakázky a rozdělování, takže Viamonty, ČEZy, Janouškové a další kamarádíčci budou mít po kšeftech. Hromady mrtvých těl z Malé Strany vyvezeme na skládku a zasypeme nehašeným vápnem a začneme znovu.

Sleva nesleva

Tak po elektřině, která bude v příštím roce levnější asi o 2,5 procenta, by měl zlevnit i plyn. Po mnoha letech pravidelného zvyšování cen, často o nějakých 5 až 10 procent, si to spotřebitel zaslouží. Dominantní distributor RWE Transgas hraje férovou hru, a proto po mnoha měsících, co se ceny energií drží proklatě nízko, uleví klientům o celých 0,6 procenta. Na skvělou úsporu kolem dvacetikoruny se může těšit rodina, která plynem vytápí rodinný dům a ročně RWE pošle na účet několik desítek tisíc. Problém je, že ze slevy nakonec stejně nic nebude, ba naopak – všichni zaplatíme víc kvůli zvýšené dani z přidané hodnoty. Pěkná hra s čísly!

Politická bejbykultura

Političtí profíci, sotva vystrčili paty z porodnic, někdy dokonce ještě ani to ne, už vystrkují své potomky vstříc bleskům chtivých paparazzi. Předvolební čest velí Jiřímu Paroubkovi, aby svou dceru Margaritu ukázal jen pár minut po porodu a Noemi Bursíková, dcera ze zeleného partnerství expředsedy a jeho souputnice Jacques se zase nevyhnula účasti na tiskové konferenci partaje. Pobyt na výsluní veřejné obliby prostě něco stojí. Nebo že by v tom byla neskonalá rodičovská radost a pýcha?