Nejprve krátká rekapitulace: stát v první půlce roku 2007 nedefinoval vyměřovací základ, ze kterého firmy odvádějí sociální pojištění za své zaměstnance, a jedna firma (Ježek software, mimochodem výrobce účetního softwaru – PR trefa jako ďas!) si jako jediná všimla, že by nemusela existovat povinnost pojištění odvádět. I obrátila se poté, co na ní správa sociálního zabezpečení začala dlužné pojistné požadovat, a odmítá ho zaplatit. Soud jí dal zapravdu a teď je vše v rukou Nejvyššího právního soudu, který může definitivně rozhodnout. V takovém případě budou soudy zahrnuty žalobami, protože sociálky nebudou moci firmám vracet peníze automaticky, ale ty si je budou muset vysoudit. Nastala mela, protože jde až o sto miliard, které by rozpočtu, se sociálním systémem úzce provázanému, sakra chyběly. O peníze už začaly žádat mnohé firmy, ale také města a kraje. A stát, který jinak všechny, kdo ho živí, odírá, kde může, začal brečet. Tu prosí, aby plátci nezahrnuli pracoviště sociálek prací, jinde apeluje na morálnost, a když ani to nestačí, začal vyhrožovat: budete-li chtít, firmy, peníze zpět, zvýšíme propříště sociální pojištění. A ve hře je i to, že by ho politici zvýšili jen těm, kdo budou chtít sociální pojištění zpět.

Ten příběh není o nenasytnosti podnikatelů a o slabém státě, který potřebuje peníze na ochranu chudých a nemohoucích. Většina lidí to tak jistě necítí, protože zaměstnanců se tento veletoč nijak netýká. Jedná se o směs znásilňování práva, totální ignorance a politického hnusu. Díru v zákoně vykopali poslanci, které si platíme z nemalých daní. Stát nikomu nikdy nic neodpustí, a když se náhodou někdo opozdí s platbami, chce všechno i s úroky a s lichvářským penále. Teď mu kvůli neschopnosti několika desítek lemplů teče do bot a bojí se, že nebude mít na důchody.

Firmy by měly za takových podmínek peníze vyžadovat, i když je to možná proti logice všeho – a navíc budou muset nejen trávit čas u soudů, ale také podávat nová daňová přiznání, protože si o vrácené sociální pojistné zvýší daňové základy. Smutné je, že politikům, kteří teď v té louži házejí vinu jeden na druhého, se zase nestane nic. Možná se nakonec zvýší pojistné a ti, kdo o se o peníze nebudou chtít soudit, ho zaplatí dvakrát. A k tomu budou dál pravidelně přispívat na výplaty a požitky těch, kteří stát do této šlamastyky dostali a budou se jim smát do očí, až jim budou pojistné zvyšovat.

Je jediné řešení: pěkně stát přivést na mizinu. Ostatně čím dřív se to stane, tím líp. Ti, kteří nejsou na štědrém sociálním systému závislí, si budou moci počkat, až armáda nemakačenků vezme Sněmovní útokem a svrhne dvě stovky vyžírků z oken paláců s honosnými kancelářemi a jednacím sálem Poslanecké sněmovny. Česká republika pak vyhlásí bankrot, nad hospodařením převezmou dohled mezinárodní instituce a ty už se postarají o to, abychom u nás konečně dospěli k nějakým reformám, které budou mít smysl. Dohlédnou i na veřejné zakázky a rozdělování, takže Viamonty, ČEZy, Janouškové a další kamarádíčci budou mít po kšeftech. Hromady mrtvých těl z Malé Strany vyvezeme na skládku a zasypeme nehašeným vápnem a začneme znovu.