Zdá se, že na co Václav Fischer sáhne, to se mu pod rukama sesype jako hrad z cereálních kuliček. Včera byl nucen jako obchodní a marketingový ředitel cestovní kanceláře Tomi Tour vyvěsit na její dveře informaci, že cestovka končí svou činnost. Před časem přivedl do obrovitých dluhů kdysi největší cestovku, která nesla jeho jméno. S kým se Václav Fischer spojí teď?
Jiří Paroubek minulý týden podlézal ruskému premiérovi s prezidentským vlivem Putinovi tak moc, až slíbil, že z amerického radaru v Čechách udělá předvolební téma. Zabil tím dvě mouchy jednou ranou. Radar je v Česku nenáviděný o dost víc než předseda sociální demokracie, takže voličské body to předsedovi ČSSD jistě přinese. A přízeň jednoho z nejmocnějších mužů planety, ať se nám taková charakteristika líbí, nebo ne, rozhodně není pro populistického provinčního politika typu Paroubka k zahození.
I když patří většina kroků českého politického matadora Klause do pytlíku s nápisem „nepochopitelné“, občas se mu podaří něco, za co by měl dostat pochvalu. Teď se kupříkladu odmítl podepsat pod zákon zavádějící šrotovné. Nejhlasitějším zastáncem tohoto nástroje byl v NERVu, který vládě doporučoval kroky proti krizi, jeden z vrcholových manažerů mladoboleslavské Škody, což o něčem svědčí. Martin Jahn si měl ale spočítat, že upřednostňování jedné, byť velmi významné skupiny výrobců na úkor jiných je nesmysl. A automobilkám a jejich dodavatelům sice může zavedení šrotovného krátkodobě pomoct, ale až se všichni zbaví starých vraků, na silnicí sice bude bezpečno a estetičtěji, ale bývalí majitelé trabantů a embéček si příštích patnáct let další auto nekoupí.
Exministr průmyslu Urban by zásadně proti kandidatuře Davida Ratha do Poslanecké sněmovny na středočeské kandidátce ČSSD. Tak zásadně, až se rozhodl postavit své setrvání na místě lídra do polohy buď já, nebo on. Jsem zvědav, zda teď dodrží slovo a odstoupí. Zásadovost totiž v těchto zeměpisných šířkách zpravidla končí tam, kam až doléhá vůně koryta.
Své by o tom jistě mohla vědět také Olga Zubová, která v posledních týdnech zažívá vskutku otřesné turbulence vlastní identity. Nejprve si nebyla jistá, zda má podpořit Topolánkovu vládu, až ji nakonec pomohla potopit, po vyhazovu ze Strany zelených založila trucstranu s podobným názvem, jen s přívlastkem demokratická, a teď ji na vařené nudli dotáhli až na páté, volitelné místo pražské kandidátky sociální demokraté. I tady jde zjevně o to, že se paní Zubové, ať už je její stranická příslušnost jakákoli, nechce kancelář ve Sněmovní vyklízet.
Bohuslav Sobotka (jinak nejpopulárnější politik v zemi, což chápu ze všeho nejmíň) a František Bublan, který se z někdejší pozice neznámého politika probublal přes post ministra vnitra až mezi nejvlivnější členy Paroubkova týmu, založili křesťansko-sociální platformu. Soudruzi z RaJe se teď jistě každou neděli převlékají do svátečního a vyrážejí do kostela, protože si uvědomili, že tam chodí posledních pár oveček, které v předchozích volbách volily umírající KDU-ČSL. Je třeba se včas slétnout nad mršinou, i když má fungování sociálnědemokratických hulvátů od pondělka do soboty namísto lásky k bližnímu spíš podobu lží, vydírání a vyhrožování.