Jako by nestačilo, že politici kradou za bílého dne miliardy, že politikům nejde o nic než o vlastní prospěch, že se chovají jak nejhorší morální spodina. Ještě mají potřebu nám dokazovat, že jsou nad výjimečné. A tak se ministr Kalousek rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou (to se mu to bojuje, s imunitou v zádech) a na Malé Straně nafackoval mladíkovi, který mu nadával. Soudě podle toho, jak se Kalousek chová, si to minimálně zasloužil. Jistě, chápe to jako vyřízení si účtů s hulvátem (s nímž by se mohl v této veličině dost možná úspěšně měřit) a ještě se tím chlubí. Za určitých okolností by to možná mohlo být sympatické. Jenže kde jsou meze chování, které by právě politici měli nastavovat? Až mi někdo nedá přednost na přechodu pro chodce, mám vytáhnout kvér a vystřílet do něj zásobník? Měli snad pozůstalí po vojácích, co zemřeli kvůli špatným padákům, za jejichž objednávku byl Kalousek odpovědný jako náměstek ministra obrany, jít tomuhle politickému hochštaplerovi se slovníkem, morálkou a chováním kriminálníka vyvraždit rodinu? A máme snad beztrestně začít popravovat právě politiky, kteří bezostyšně kradou? Byl by to stejný metr. Prostě si to vyříkat jako chlap s chlapem. Jestli za tohle někdo ministrovi financí přičte politické body, tak je mamlas. Stejný mamlas jako Kalousek. Tak, a teď zasloužím přes držku.
Hajzl spratkovi vychovatelem
Leave a reply