Petru Nečasovi (ODS, imagí státotvůrce, činy faktický rozložitel země) ještě ani nezaschl inkoust na peru, kterým sepsal koncept parte svého vládního panoptika, a Miroslav Kalousek (imagí konzervativec, činy levičák jako poleno), faktický vládce TOP 09 i momentální vládní taškařice a podle svého chování samozvaný prezident zeměkoule, už plánuje spojit po příštích volbách síly se sociální demokracií. Vládu se socialisty si totiž umí představit. Důvod takového svazku se v Kalouskově morálním imperativu určitě najde. Soudružství se sobotkovci může kupříkladu ospravedlnit mesiášským komplexem: někdo to břímě odpovědnosti za vývoj země nést musí a vstup do vlády se socialisty by bylo třeba chápat jen jako hlídání socialistů, určitě ne jako snahu udržet se u koryt ještě několik příštích desetiletí. A ostatně by se mu tím splnil sen, který sní nejméně od roku 2006, kdy o společném kabinetu jednal s tehdejším šéfem ČSSD Paroubkem. Třeba chtěl ale svým přiznáním sociálním demokratům naznačit, že když by byl schopen on vládnout s nimi, můžou oni klidně přizvat k vládě komunisty – tak velký názorový kotrmelec, jaký umí předvést Kalousek, by to rozhodně neznamenalo. Měli bychom jasno: vláda jedné dvojstrany schopné lecčehos by znamenala konec komedie v hlavní roli s Věcmi veřejnými, za které na smetišti Česka zdatně alternují poblouznění lidovci přestrojení za služebnictvo knížetovo. Ne totiž Vévéčka, ale Kalousek je něco tak slizkého a odporného, co by mělo být sprovozeno ze zemského povrchu.