Author Archives: Hnidopich

Lajos v sukních

Být dnes sponzorem své oblíbené politické strany je opravdu nevděčná a složitá role.

Dvaadvacetiletá kadeřnice na mateřské dovolené bydlící v chatě uprostřed lesů na Kroměřížsku se loni uskromnila, jen ůaby mohla být jedním z největších mecenášů ODS. Ale občanští demokraté jí teď milion vrátí, aby v tom média zbytečně nešťourala.

Předseda strany Petr Fiala přitom slibuje, že objeví-li se někdy v budoucnu podobně podezřelý případ, ODS „stejně transparentně vyvrátí veškeré pochybnosti“. Pokud stačí poslat Lajosům Bácsům a Radjivům M. Sinhům věnované peníze zpět a podezření se mávnutím kouzelného proutku rozplynou, bude to unikátní způsob řešení problémů této pidistrany.

Dva aktéři kauzy OKD, dva kašpárci

V roce 2004 koupil Zdeněk Bakala od státu přes nastrčenou firmu Ostravsko-karvinské doly s mnohamiliardovým majetkem, mimo jiné se 44 tisíci bytů pro horníky, za 4,1 miliardy korun. Královsky na této transakci zbohatl, protože šel s OKD na burzu a investoři mu za možnost spoluvlastnit těžební společnost nandali desetimiliardy. Další peníze teď pravděpodobně získá za prodej bytů, které chce rovněž prodat na burze. A mezitím s vládou vyjednává, aby mu poslala přes miliardu, aby horníky tolik nebolelo utlumení těžby, když cena uhlí klesla a je nerentabilní.

Jediný, kdo na někdejším prodeji prodělal, byla tedy evidentně státní pokladna.

Teď Bakala MF Dnes řekl, že „privatizace OKD byla pro stát profitabilnější než všechny ostatní“. Ó, to možná ano, protože víme, jak to tady zejména v 90. letech s divokou privatizací bylo. Ale šlendrián zůstává šlendriánem i ve srovnání s větším šméčkem.

Pan Bakala se nám vyloženě chechtá do očí.

Ten, kdo tehdy OKD Bakalovi prodával, seděl tehdy na židli ministra financí. Nedávno povýšil a stal se dokonce premiérem. Jmenuje se Bohuslav Sobotka a kamarádí s vlivným právníkem Radkem Pokorným. Ten v roce 2004 zastupoval kupce, a když se o dva roky později Evropská komise Česka dotazovala na podezřele nízkou cenu OKD, Pokorný jí za Ministerstvo financí odpověděl, že je to všechno v pořádku.

Sobotka, tento chrabrý junák českého politického kolotoče, dnes svaluje vinu na náměstka Janotu, který už je pár let mrtvý, a tudíž se nemůže bránit. A navíc říká, že tehdy žádnou chybu neudělal – postupoval jen podle pokynů podřízených.

Ano, tak to totiž ve světě chodí: vládnou mu chudí duchem a šéfové odjakživa poslouchají své sekretářky.

A až se příště budeme dívat na volbu královny krásy v soutěži Česká miss, kterou své manželce Maláčové Bakala za své peníze pořídil, můžou naše srdce plesat, neboť zábava se nám může jevit o to více lidovou.

Jsou věci, které si nevymyslíte, protože patří do sféry absurdit tak nepředstavitelných, že je hlava nebere. Proč se ale většina z nich musí odehrávat tak blízko nás?

Nanicovatý premiér

Bohuslav Sobotka dokazuje, že vládnout se dá, i když se jeden netěší příliš velkému respektu, stačí mít hroší kůži a dostatečnou touhu po moci za každou cenu. Ministr financí a v posledních měsících faktický vládce české politické scény Andrej Babiš se mu vysmál, když premiér na jeho adresu vypustil nesmělou výzvu, aby zanechal podnikání a vyhnul se tak střetu zájmů, a udělal z něj troubu.

Bez ohledu na to, jak mohutná a doširoka otevřená chapadla Babišova chobotnice má, je třeba přiznat, že Sobotkovo ponížení není neoprávněné – úřadující předseda vlády opravdu není z těch, kdo by mohli tvrdit, že o podnikání, a stejně tak o životě něco tuší. Sobotka je oficiálně Babišovým nadřízeným a ve slušné společnosti by mělo platit, že si šéf umí na domácím hřišti zjednat pořádek. Magnát a předseda hnutí ANO je ale utržený ze řetězu a bezvládný Sobotka ho rozhodně zpátky nepřiková. Nevzbuzuje totiž příliš respektu, charisma příliš nepobral a bouchnout do stolu neumí. Oč snazší by pro něj dnes vládnutí bylo, kdyby za uplynulých dvacet let vyměnil aspoň načas teplou poslaneckou židli za nejistou existenci obyčejného smrtelníka?

Ale teď už je pozdě honit strýčka Bycha. A ruku na srdce: Bohuslav Sobotka by stejně neměnil, z živnostenských paušálů, které se teď chystá krátit, by na byt tak jednoduše, jako se mu to povedlo z poslaneckých náhrad, nenašetřil.

Degustátoři ze Sněmovní

Předseda Poslanecké sněmovny Hamáček dnes na popud hnutí ANO zakázal prodej alkoholu ve všech provozech dolní komory parlamentu ve dnech, kdy sněmovna zasedá. To je sice líbivé a k alkoholem podkopanému zdraví mnoha zákonodárců ohleduplné gesto, ale je to jen další střípek do mozaiky ignorace vlastních zákonů poslanci a ukázka toho, jak si jsou oni mezi občany rovnější. Obyčejným smrtelníkům totiž zákoník práce zakazuje jakoukoli konzumaci alkoholu na pracovišti, a to i po pracovní době. O zákazu konzumace se v novém výnosu nemluví, takže z přinesených zásob mohou poslanci popíjet dál, a to bez ohledu na jakoukoli denní, noční nebo pracovní dobu. A pokud mnozí poslanci zdůvodňují své prebendy tím, že je jejich profese je zaměstnáním 24 hodin denně, neměli by být nachytáni se šíjí namazanou francovkou, jako například legenda mezi politickými násoskami Jan Kavan, vlastně vůbec nikdy. Byly by tak a priori vzorem ctnosti pro celý nejen metanolový národ.

Výjimku zákon umožňuje jen pro přípitky končící obchodní jednání a degustátorům. Pivo se sníženým obsahem alkoholu mohou během směny pít lidé pracující v nepříznivých klimatických podmínkách. A i když sněmovna často vypadá jako místo, kde je atmosféra značně hustá, takhle to zřejmě myšleno nebylo. Než tedy poslanci přijmou sobě odpovídající výjimku, mělo by se k nim přistupovat podle litery zákona: požití by pro ně mělo znamenat vážné důsledky. U některých by prozatím stačilo, kdyby se pod vlivem nemohli producírovat v televizi a rádiu.

Pitr, ten mravokárný dobrodruh

Já nevěřím vlastním uším. Kontroverzní podnikatel (díky jemu podobným je slovo podnikatel v českých zemích nadávka) Tomáš Pitr dostal před lety několik let natvrdo. Aby nemusel do vězení, uprchl a zpátky do Čech ho po drahné době dostali policajti v klepetech. Zbytek trestu mu teď soud prominul. Čeští soudci se nám smějí do ksichtu. Kdyby tohle udělal někdo méně kontroverzní (rozmumějte někdo, kdo nemá peníze na to, aby se donekonečna vytáčel), kupříkladu takový řidič Smetana, dostal by návdavek za pohrdání soudem nebo vyhýbání se trestu. Ba, ba, slepá je, ta česká spravedlnost, i když v tomhle případě spíš velmi blahosklonná.

A Pitr místo toho, aby někam zalezl a ušil si z ostudy kabát, ještě rozdává rozumy ve veřejnoprávní televizi, kde pouštějí jeho odpověď na otázku, jak se cítil, když se musel skrývat. Byl to pro něj boj. I proto by ho měla Česká televize podpořit a udělat s ním nějaký vychytralý pořad o přežití v drsných podmínkách Svatého Mořice. Za honorář by mohl splatit náklady na ty, co po něm celou tu dobu šli, protože kupříkladu mně se to nechce platit z daní, o které podle rozsudku mimochodem Pitr Česko obral. Úplně se mi chce slzu ukanout, když toho nebožáka slyším a vidím, fakt.