Co asi může být za souhlasem premiéra české vlády Sobotky, který poslancům při interpelacích ve sněmovně prozradil, a to ještě než o souhlasu nebo nesouhlasu rozhodne celý kabinet, že je pro odcestování prezidenta Zemana na moskevské oslavy konce 2. světové války? Zkušenost s ruskými okupanty, kteří už řadu století používají při ovládání šestiny světa stejnou taktiku, to asi nebude: Sobotkovi rodiče možná ještě ani v roce 1968, kdy do Československa vtrhly sovětské tanky, nevěděli, co je sex. Rusové opustili zemi v době, kdy mu bylo sotva dvacet, takže těžko mohl mít z jejich pobytu u nás nějaké praktické zážitky. A od té doby lavíruje na politické scéně a hledá takzvané kompromisy, za které pochopitelně může schovat i tento svůj postoj k současnému putinovskému Rusku. Ostatně současný kabinet už několikrát ukázal, že postavit se zásadově k nějakému hnusu nedokáže. Sociálnědemokratiční (a také křesťansko-demokratičtí) ministři sdílejí zasedací místnost ve Strakově akademii s agentem StB Babišem a přes všechny vlastní proklamace nadále přihlížejí jeho střetům zájmu, jezdí se se Zemanem učit do Číny, jak stabilizovat společnost, ohýbají své hřbety před hrozbou z Východu a vůči Západu jsou nemastní neslaní, jenom aby nemuseli vyslovit nějaký jasný názor a nedej bože postavit se za něj. Takže máme-li číst Sobotkovo rozhodnutí nebránit Zemanovi v pobytu po boku čínských, severokorejských, kubánských a jiných soudruhů, lze konstatovat, že ačkoli mu nerozumíme, musíme ho chápat. Sobotka je zkrátka předsedou své vlastní vlády bez hrdého postoje.
Tag Archives: Bohuslav Sobotka
Sociální trojčlenka
Výzva „Plaťte daně, nebo je zvedneme“, kterou českým podnikatelům vyslal premiér Bohuslav Sobotka, zní stejně jako jiné poselství: Neumíme si poradit s neplatiči, na férové prostředí pro podnikání z vysoka raz – dva – tři, a tak vyždímáme maximum z těch, co ještě mají nějakou odvahu o něco se snažit. A to všechno prosím kvůli tomu, aby sobotkovci udrželi sociální stát, který schopným bere a vyžírkům rozdává. To může napadnout jen toho, kdo se celý život neživil jinak než tlacháním po schůzích a širokými úsměvy do televizních kamer za odlesků vlastní pleše. A takový člověk je prosím předsedou vlády. Schválně – když socialisté zvýší daně, začnou je ti, kdo je neplatí, konečně platit, nebo se sníží počet těch, kdo je dosud platili? Natvrdlé, mezi něž Bohuslav Sobotka zjevně patří, můžeme nechat hádat dvakrát.
Sobotkova skromnost
Premiér Bohuslav Sobotka udělil své vládě u příležitosti prvního roku její existence dvojku. Podle všeho jde však jen o to, aby se neřeklo. Kdyby na něj v tu chvíli nemířily televizní kamery, jistě by svůj kabinet (a sám sebe především) oznámkoval na výbornou. Ona nebetyčná zaslepenost, jakou už mnoho let projevuje Sobotka vůči svým osobnostním a praktickým nedostatkům, je totiž nepřehlédnutelná. Není pochyb, že tiše věří tomu, že je dokonalý, což se při vzpomínce na jeho kariéru v politickém světě a účinkování na Ministerstvu financí jeví jako poněkud úsměvné.
Dva aktéři kauzy OKD, dva kašpárci
V roce 2004 koupil Zdeněk Bakala od státu přes nastrčenou firmu Ostravsko-karvinské doly s mnohamiliardovým majetkem, mimo jiné se 44 tisíci bytů pro horníky, za 4,1 miliardy korun. Královsky na této transakci zbohatl, protože šel s OKD na burzu a investoři mu za možnost spoluvlastnit těžební společnost nandali desetimiliardy. Další peníze teď pravděpodobně získá za prodej bytů, které chce rovněž prodat na burze. A mezitím s vládou vyjednává, aby mu poslala přes miliardu, aby horníky tolik nebolelo utlumení těžby, když cena uhlí klesla a je nerentabilní.
Jediný, kdo na někdejším prodeji prodělal, byla tedy evidentně státní pokladna.
Teď Bakala MF Dnes řekl, že „privatizace OKD byla pro stát profitabilnější než všechny ostatní“. Ó, to možná ano, protože víme, jak to tady zejména v 90. letech s divokou privatizací bylo. Ale šlendrián zůstává šlendriánem i ve srovnání s větším šméčkem.
Pan Bakala se nám vyloženě chechtá do očí.
Ten, kdo tehdy OKD Bakalovi prodával, seděl tehdy na židli ministra financí. Nedávno povýšil a stal se dokonce premiérem. Jmenuje se Bohuslav Sobotka a kamarádí s vlivným právníkem Radkem Pokorným. Ten v roce 2004 zastupoval kupce, a když se o dva roky později Evropská komise Česka dotazovala na podezřele nízkou cenu OKD, Pokorný jí za Ministerstvo financí odpověděl, že je to všechno v pořádku.
Sobotka, tento chrabrý junák českého politického kolotoče, dnes svaluje vinu na náměstka Janotu, který už je pár let mrtvý, a tudíž se nemůže bránit. A navíc říká, že tehdy žádnou chybu neudělal – postupoval jen podle pokynů podřízených.
Ano, tak to totiž ve světě chodí: vládnou mu chudí duchem a šéfové odjakživa poslouchají své sekretářky.
A až se příště budeme dívat na volbu královny krásy v soutěži Česká miss, kterou své manželce Maláčové Bakala za své peníze pořídil, můžou naše srdce plesat, neboť zábava se nám může jevit o to více lidovou.
Jsou věci, které si nevymyslíte, protože patří do sféry absurdit tak nepředstavitelných, že je hlava nebere. Proč se ale většina z nich musí odehrávat tak blízko nás?
Nanicovatý premiér
Bohuslav Sobotka dokazuje, že vládnout se dá, i když se jeden netěší příliš velkému respektu, stačí mít hroší kůži a dostatečnou touhu po moci za každou cenu. Ministr financí a v posledních měsících faktický vládce české politické scény Andrej Babiš se mu vysmál, když premiér na jeho adresu vypustil nesmělou výzvu, aby zanechal podnikání a vyhnul se tak střetu zájmů, a udělal z něj troubu.
Bez ohledu na to, jak mohutná a doširoka otevřená chapadla Babišova chobotnice má, je třeba přiznat, že Sobotkovo ponížení není neoprávněné – úřadující předseda vlády opravdu není z těch, kdo by mohli tvrdit, že o podnikání, a stejně tak o životě něco tuší. Sobotka je oficiálně Babišovým nadřízeným a ve slušné společnosti by mělo platit, že si šéf umí na domácím hřišti zjednat pořádek. Magnát a předseda hnutí ANO je ale utržený ze řetězu a bezvládný Sobotka ho rozhodně zpátky nepřiková. Nevzbuzuje totiž příliš respektu, charisma příliš nepobral a bouchnout do stolu neumí. Oč snazší by pro něj dnes vládnutí bylo, kdyby za uplynulých dvacet let vyměnil aspoň načas teplou poslaneckou židli za nejistou existenci obyčejného smrtelníka?
Ale teď už je pozdě honit strýčka Bycha. A ruku na srdce: Bohuslav Sobotka by stejně neměnil, z živnostenských paušálů, které se teď chystá krátit, by na byt tak jednoduše, jako se mu to povedlo z poslaneckých náhrad, nenašetřil.