To je obchod jako blázen: Microsoftu, kterému není možné upřít zásluhu na nafouknutí nejedné bubliny (počínaje dobře zpeněžené blamáže v podobě operačních systémů a kancelářských balíků), nestačila bezradnost s Nokií ani faktická likvidace Skypu, třikrát levnějšího než LinkedIn (a klidně se vsaďme, že totéž lze časem čekat i u Minecraftu) a nyní se vrhá do dalšího dobrodružství. Za téměř polovinu českého státního rozpočtu kupuje LinkedIn, profesní sociální síť. Firma trvale vykazuje ztráty a za rok 2014 měla obrat 2,2 miliardy dolarů. Jinými slovy: kdyby Microsoft okrouhal všechny náklady, čekal by 11 let na to, než se mu cena akvizice vrátí. Tak, tak. Redmondská hydra je zlaté dítě.
Category Archives: Absurdity
(Proti)kuřácké tažení
Máme to v České republice opravdu moudré poslance. Několik let rokují o tom, jak kuřákům pořádně utnou tipec a nebudou si moct zapálit ani na hudebních festivalech pod širým nebem, aby se nakonec formou více než dvou set pozměňovacích návrhů vrátili na samý začátek. Kouřit se tak bude i v restauracích – těch, které vybudují kuřárny. Lítat od extrému k extrému je místní specialita. Kdo říkal, že je špatné, aby na naše zdraví dohlížel stát, měl samozřejmě pravdu, a kdo říká, že nechat rozhodování na bandě pitomců, co jsou z jednoho jediného zákona schopní udělat takovou frašku, nemýlí se rovněž.
Babišův scénář
Je to opravdu krásná vzpomínka na doby, kdy bohatá Evropská unie rozdávala plnými hrstmi ze strukturálních fondů na nejrůznější rozmařilosti zbohatlíků. Někteří si v těch časech postavili tenisové kurty, jiní sauny, další třeba golfová hřiště. Všichni se přitom zaštiťovali společenskou prospěšností takových projektů, podporou cestovního ruchu a jinými bohulibými důvody. Že si stavby v reálu užívají jen party vyvolených, je smutným svědectvím všeobecné zhýralosti a absence soudnosti mocných.
A tuhle politiku teď dovedl ke scénáři, k jehož sepsání by jeden musel mít opravdu velmi divokou fantazii, podnikatel a ministr financí Andrej Babiš. Ten si před několika lety pořídil luxusní rezidenci Čapí hnízdo, k čemuž se nejdříve nehlásil, ale pak se tím prostořece a fanfaronsky vychloubal za asistence filmové kamery před velvyslanci, byznysmeny a jinými potentáty. Padesátimilionová dotace byla onehdy určena malým a středním podnikům, ale Babiš je vším možným jen ne malým podnikatelem. I zakamufloval to, vykuk jeden, chvíli lhal a v přestrojení za prostý lid žadonil v Bruselu, až mu ty peníze přiklepli. Teď se kdosi – ovšem až na základě anonymního trestního oznámení – chytili slovutní páni a paní v Evropské komisi za nos a požádali Česko, aby případ prošetřilo. Jistě se té aktivity zhostí úředníci Ministerstva financí skvěle. Vyšetřovat vlastního šéfa, který se netají tím, že většinu z nich má za blbečky, jim jistě v estébácké atmosféře půjde jako po másle.
Ovšem radši ještě nepropadejme planým nadějím! Ono je totiž v našich končinách dost dobře možné, že pokud se na úřadě najde někdo odvážný a dotace se bude muset vracet, těch padesát milionů nepůjde z kapsy Babiše-podnikatele, ale z kapsy Babiše-ministra, tedy ze státního rozpočtu. A v tom je dost velký rozdíl. Aspoň pro lidi, kteří vědí, že 50 000 000 Kč nikdy v životě nevydělají.
Vítězové
Ve víru vášní kolem zpětného doplacení platů soudcům bychom neměli přeslechnout jednu podstatnou informaci: ať už bude muset stát peníze za tři (nebo až čtyři roky) nazpět vyplatit, nebo ne, od začátku tohoto roku stouply kvůli rozhodnutí Nejvyššího soudu platy a náhrady nejen soudcům, ale rovněž všem ostatním ústavním činitelům, tedy nenáviděnému prezidentu Zemanovi, ministrům i senátorům a poslancům, kteří ke konci minulého roku tak populisticky horovali proti nehoráznému odmražení svých prebend. Pokud se vládě podaří u Ústavního soudu zpětné proplácení překazit, bude to jistě prezentovat jako úspěch, nesmíme však zapomenout na to, že odměnu za to mají politici jistou i teď. A v hněvu namířeném na soudce se na takové „drobné“ momentálně nehledí. Kdo tedy nakonec bude vítězem celé taškařice?
Sociální trojčlenka
Výzva „Plaťte daně, nebo je zvedneme“, kterou českým podnikatelům vyslal premiér Bohuslav Sobotka, zní stejně jako jiné poselství: Neumíme si poradit s neplatiči, na férové prostředí pro podnikání z vysoka raz – dva – tři, a tak vyždímáme maximum z těch, co ještě mají nějakou odvahu o něco se snažit. A to všechno prosím kvůli tomu, aby sobotkovci udrželi sociální stát, který schopným bere a vyžírkům rozdává. To může napadnout jen toho, kdo se celý život neživil jinak než tlacháním po schůzích a širokými úsměvy do televizních kamer za odlesků vlastní pleše. A takový člověk je prosím předsedou vlády. Schválně – když socialisté zvýší daně, začnou je ti, kdo je neplatí, konečně platit, nebo se sníží počet těch, kdo je dosud platili? Natvrdlé, mezi něž Bohuslav Sobotka zjevně patří, můžeme nechat hádat dvakrát.