Ředitel dětského kanálu České televize Petr Koliha se v rozhovoru pro iHNed.cz bije v prsa a chlubí se, že po pěti měsících provozu je Déčko nejsledovanější televizí pro děti v Evropě. Ano, sledovanost! To je přesně ten parametr, za kterým by se měly veřejnoprávní televize hnát.
Čestní lidé
Andrej Babiš má dnes velký den. Nejen že si ho užije celý v roli vicepremiéra a ministra financí České republiky a v této funkci bude jednat hned se třemi ministry na svém rodném Slovensku, ale v Bratislavě začíná soudní přelíčení, ve kterém se chce očistit od nařčení, že v 80. letech spolupracoval s komunistickou tajnou policií. Premiér Sobotka má ale už teď jasno: „Nemyslím si, že jakékoli rozhodnutí slovenského soudu ve věci pana Babiše může vládu vykolejit nebo může zabránit tomu, aby vláda splnila svůj program a prosadila změny, na kterých ten program postavila. Já jsem přesvědčen, že to je osobní věc pana Babiše, je to věc hnutí ANO.“
Tolik slova zástupce české elity, reprezentanta morálky a cti.
Ještě větší jouda
Trapas nového předsedy vlády Bohuslava Sobotky, který po prezidentovi Zemanovi chtěl, aby místo Mariana Jurečky jmenoval na ministerstvo zemědělství Martina Jurečku, v resortu životního prostředí chtěl mít místo koaličně dohodnutého Brabce nějakého Brabence a na funkci ministra zdravotnictví navrhl hlavě státu jmenovat dva lidi, budiž ukázkou schopností vystudovaného právníka Sobotky, který se od mala živí politikou, politikařením a slintáním do vlastního životního bryndáku. To, že naši zemi teď do dalších voleb povede jeliman ve spolupráci s mladičkým Bělobrádkem a držený pod krkem estébákem, co se ne a ne dostavit k soudu, aby se očistil, není nic, nad čím by mělo srdce radostí plesat. A pokud se Sobotka vymlouvá na nějaké podřízené, kteří za něho návrh jmenování připravovali, je ještě větší slinta, než jsme čekali: za prvé nevybočuje z řady a dokazuje, že se v politice přece jenom něco naučil – ovšem pouze to, co mu mohla dát jenom politika a co by mu mezi slušnými lidmi neprošlo, totiž svalování viny na náměstky a podržtašky; za druhé vysílá nepěkný signál – vlastní podpis je schopen připojit pod cokoli, co mu jiní podstrčí.
Holobrádek prorokem
Návrat lidovců do Poslanecké sněmovny před několika měsíci mohl být nadějí na návrat jakés takés slušnosti do politické vřavy. Teď už je to jinak. První vlaštovkou shnilosti byla nominace antikomunisty Hermana do vlády, v níž by mohl sedět spolu s Andrejem Babišem, který nemá jisté, že za pár dní v Bratislavě přesvědčí tamní soud, že s StB nespolupracoval. Ale to jeden ještě neví, jak se ten který zachová, až to bouchne. A teď předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, mimochodem další z četných shromažďovačů funkcí, neboť si vedle předsednictví strany ponechá i mandát zastupitele Královéhradeckého kraje, samozřejmě bude poslancem a kromě toho také ministrem, otevřeně přiznává, že pokud se Babiš na rodném Slovensku neočistí, nebudou ho lidovci nutit k odchodu. Pochopitelně to holobrádek umí vysvětlit: na naše místo by přišel Okamura a to my přece tomuto národu udělat nemůžeme, tedy – vlastně se pro dobro vlasti obětujeme a jinými slovy budeme vládnout s estébákem. Ať už ten soud dopadne jakkoli, toto by měla být pro voliče KDU-ČSL jasná indicie: lidovci rozhodně návrat slušnosti neznamenají. Pro pocit moci jsou schopni spojit se s kýmkoli. Třeba s udavači. Takže tak, křesťani!
Obyčejná nemravnost
Tři bývalí poslanci za ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa požadují za zhruba měsíční vazbu kvůli podezření z přijetí úplatku v podobě trafik každý asi čtyři miliony korun. To je obyčejná nemravnost. Tak za prvé: za morální újmu chtějí po třech milionech. Jakou újmu mohli asi tito postavičky, tyjící roky z politických prebend, utrpět, když jejich veřejná prestiž je přibližně na úrovni helmbrechtnic, kteréžto si na rozdíl od nich vlastně vydělávají poctivě? Za druhé: jeden den vazby oceňují na pět tisíc korun. Dámy a pánové, kdo z vás to má? Argumentují tím, že vazba je pro normálního člověka mučením. Kdopak nám tady asi celé ty roky tvrdě pracoval na budování tohoto systému? A za třetí: Handl se židlemi ve státních firmách výměnou za hlasy pro těžko protlačitelné zákony prostě úplatkem byl a jako takový se s morálními zásadami obyčejných smrtelníků nekryjí. To vědí všichni vyjma některých ufňukaných médií, která ze státního zástupce Ištvána dělají ďábla. Kdyby tihle tři chudáčci mysleli svou morálku vážně, nikdy by na takový obchod nepřistoupili. Než na poslanecké mandáty rezignovali, prohlašovali přece, kudy chodili, jak se zvyšování daní neslučuje s jejich pravicovým přesvědčením. Měli ctít ústavu a buď hlasovat v souladu s ním, nebo použít všechny prostředky k tomu, aby tupého Nečase očarovaného Kalouskovou aurou přesvědčili k činu.
Místo aby se někde pořádně schovali a aspoň pár měsíců nevylézali mezi lidi, smějou se teď nám všem upřímně do ksichtů.