Na vládu Petra Nečase, až se ocitne na hřbitově pro vysloužilé ekvilibristy, budiž pamatováno jako na útvar, který žil v seizmologicky složité době, a přesto uměl dlouho lavírovat v bažině mezi krokodýly. Ručičky politických seizmografů se ještě ani nestačily po předchozích otřesech ustálit a už je tady hrozba další krizičky. Máme to premiéra pěkného otloukánka – jen zažehná rebelii ve své straně a těsnou většinou protlačí sněmovnou daňový balíček, začne ho vydírat jeho vlastní vicepremiérka a šéfka miniseskupení LIDEM, tentokrát kvůli obsazení křesla ministerstva dopravy. Ta už nějakou dobu nevyhrožovala odchodem z vlády, a když teď opětovně udeřila, Nečasovi hrozí, že pozbyde těžce udržovanou převahu k odhlasovávání důležitých zákonů. Nejen že může s nostalgií vzpomínat na to, jak pohodlnou většinu měl po volbách před dvěma lety, které dokonce ODS ani nevyhrála. Teď aby se mu roztřásla kolena, kdykoli se rozhodne řešit, koho ve svém týmu chce a koho ne. Protentokrát ale nebude tak zle, LIDEM je tak miniaturní a absurdní sebranka s omezenou životností, že jakékoli zaříznutí vlády uprostřed volebního období by bylo jistou sebevraždou. Těch necelých dvacet měsíců si jistě peakovci budou chtít pobyt na výsluní ještě užít, než s pravděpodobností rovnající se jistotě skončí v zapomnění.