Tag Archives: Petr Nečas

Bratři ve zbrani

V kauze nově opravdu stíhaného expremiéra Nečase už nejsou pomatení jen politici, zejména ti z jeho domovské partaje, ale zjevně naprostým šmahem i všichni novináři. Korupce, jakkoli je její prokazování v případě třech trafikantů z ODS problematické a v mnoha ohledech zpochybnitelné, se najednou stává něčím, nad čím jsou schopní nejen přivírat oči, ale dokonce ji naprosto bagatelizovat a stavět nad ni jakési vyšší zájmy. Otázka ale je, o čí zájmy tu jde.

Buďme rádi, že alespoň někdo zůstává v tomto složitém pavouku vztahů, zákulisních hrátek a politických výměn ve hře. Je-li nevinen a věří-li v nezávislost justice, bude mít Petr Nečas, smutný klaun polistopadové politiky, možnost se očistit. Uvidíme ale, co se dá od stejné justice, která snižování vlastních platů oponuje argumentem, že při menších fufníkách by nemohla být nezávislá, nakonec čekat.

Normálnímu člověku to přijde jasné jako facka: tři poslanci se loni dušovali, že je v rozporu s jejich svědomím, přesně týmž svědomím, na nějž slibovali vykonávat své poslanecké mandáty, pokud budou hlasovat pro zvýšení daní. Pokud jim někdo nabídl jakoukoli výhodu za to, že když už tedy nechtějí Kalouskův balík podpořit, ať se aspoň ze svých křesel přesunou jinam, úplatek to je a basta. Jenže potrefeným husám odkudsi z Prahy tenhle výklad nevoní, oni v takovém paradigmatu přece žijí neustále. A teď jim začali přizvukovat i novináři, titíž novináři, kteří se s nimi v zájmu zachování objektivity tu a tam scházejí v pražských intelektuálních kavárnách. Všichni mají společného nepřítele: žalobce Ištvana se schopností formulovat místo jasných výpovědí abstraktní konstrukce a přednášet je v neurčitých souvětích o frekvenci tří slov za pět minut.

V rámci podobné dramaturgie zdůvodnil teď Ištvan i Nečasovo stíhání, takže bylo sice svým způsobem nešťastné, i když svůj smysl má. Zodpovídání otázek celospolečenského významu v době, kdy každému jde jen o jeho každodenní chleba a každý druhý má při jeho nákupu čím dál víc hluboko do kapsy, však může povrchním novinářům přijít natolik vágní, až je to pro ně úsměvné.

Do zadků leza

Ctěný politolog v čele uhnívající ODS Petr Fiala vzal svou snahu postavit stranu na vlastní nohy jářku z gruntu. V nejbližší době se chce sejít se svými předchůdci Klausem, Topolánkem i Nečasem a nastolit korektní vztahy – prý proto, aby straně neškodili. To ale není projev sebevědomého a hrdého občanského demokrata a pokus vyrovnat se minulostí tím, že se od ní odříznu, nýbrž ukázka předpodělanosti. Jde o kopání ještě hlubších tunelů do zadnic těch, kdo roky předtím budovali tunely ekonomické a morální. Zvlášť pikantní bude jistě setkání s Topolánkem. Navrhuji, aby ten vzal na jednání s Fialou třeba Dalíka a Řebíčka coby živoucí vzpomínky lepších časů ODS. Nový předseda tak třeba bude moci snadněji navázat.

Hrobařka ODS

Miroslava Němcová, kandidátka ODS na premiérku, vyzvala voliče, aby nedávali hlas marginálním subjektům. Poslala vám jasnou zprávu, voliči ODS: Měli byste se poohlédnout po nějaké jiné straně, protože občanští demokraté už nějakou dobu – zhruba od okamžiku, kdy jeden bezvýznamný politik této strany předal jako premiér vládu do rukou TOP 09 – marginálním subjektem jsou. A předvolební průzkumy to potvrzují.

Večírek na Hradě

Takhle to chodí v české kotlině. Vláda bezskrupulózních vrahů morálky, která dílem vrtochů prezidenta končí dřív, než na kolik si aktuální osazenstvo Poslanecké sněmovny rozpočítalo splátky hypoték, a onen nevyzpytatelný stařec z Hradu ji pozval na večeři. Můžeme proti Zemanově samolibosti namítat leccos a Nečasův kabinet nám třeba klidně může být sympatický, ale v dobré společnosti je ukázkou cti a dobrých mravů pozvání přijmout, když jsem v nějaké pozici, kde je mým „posláním“ (dovolte, abych se zasmál) politika. Jenže tady se na takové věci nehraje. Vláda poslední tři roky protlačovala zákony sněmovnou za cenu osobních obětí (nakolik se tento atribut vyplní u odcházejícího premiéra, o jehož vydání coby poslance požádal státní zástupce, ještě uvidíme) a nedbaje hlasů opozice. Ano, i proti opozici, kterou vedou nevyzrálý spratek Sobotka s bytem za poslanecké náhrady a na záda mu dýchající multifunkcionář Hašek a chytrý horák Filip, můžeme mít lecjaké výhrady. Ale politika by měla být uměním kompromisu a hledáním možného, přesně tak, jak – obráceno naruby – dokázala politická reprezentace v souvislosti s důchodovou reformou. Vyjednávání a snaha o kompromis se ale v české kotlině opravdu nedějí. Místní politici předvádějí hru na mrtvé nelítostné brouky: pokud jedněm vezmou druzí hračku, dostanou druzí od prvních přes pracičku lopatičkou ještě dřív, než ji stačí na přilehlém pískovišti vyměnit za pomíjivou bábovičku. A tak na večeři dorazili kromě odcházejícího smutného klauna Nečase jen čtyři ministři – z toho jeden, který v kabinetu vlastně nekončí, protože jde o ministra obrany Picka, kterýžto by měl pokračovat ve vládě Rusnokově, a jeden, o kterém – a sním své brýlové obroučky, pokud se mýlím – nikdo jaktěživ neslyšel, ministr bez portfeje Petr Mlsna. A i ten si s novými poměry hodlá zadat: údajně nastoupí jako náměstek nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Musel to být tragikomický večírek. Jen se trochu obávám, že hlavní v roli v něm nehrají přišedší, ale voliči. Na ně je v posledních měsících značně nepěkný pohled.

Bratři v (téměř pruhovaném) triku

Když zavřeli Ratha, zatím jen do vazby, tetelili se mnozí koaliční politici blahem a nepokoušeli se skrývat škodolibé úsměvy, když mluvil o tom, že vazba je novodobá tortura. Teď necelé tři týdny sedí ve vazbě milenka odcházejícího premiéra a ten se může přetrhnout, aby ji odtamtud dostal. Hleďme, jak se prohlášení podobají…

„A takto to může trvat měsíce nebo roky, prostě dokud je nezlomíme, dokud je nezdeptáme, dokud je depresí neuvrhneme až na samé dno.“
David Rath 5. 6. 2012 v projevu před Poslaneckou sněmovnou, kam byl přivezen z vazby

„Byl bych nerad, kdyby natahování výslechů a doplňování seznamu svědků působilo dojmem, že skutečným cílem je držet tyto lidi ve vazbě a zlomit je.“
Petr Nečas 3. 7. 2013 ke kauze Jany Nagyové v době, kdy Rath stále čekal na soud ve vazební cele

Kdo s čím zachází, tím také schází…