Co asi může být za souhlasem premiéra české vlády Sobotky, který poslancům při interpelacích ve sněmovně prozradil, a to ještě než o souhlasu nebo nesouhlasu rozhodne celý kabinet, že je pro odcestování prezidenta Zemana na moskevské oslavy konce 2. světové války? Zkušenost s ruskými okupanty, kteří už řadu století používají při ovládání šestiny světa stejnou taktiku, to asi nebude: Sobotkovi rodiče možná ještě ani v roce 1968, kdy do Československa vtrhly sovětské tanky, nevěděli, co je sex. Rusové opustili zemi v době, kdy mu bylo sotva dvacet, takže těžko mohl mít z jejich pobytu u nás nějaké praktické zážitky. A od té doby lavíruje na politické scéně a hledá takzvané kompromisy, za které pochopitelně může schovat i tento svůj postoj k současnému putinovskému Rusku. Ostatně současný kabinet už několikrát ukázal, že postavit se zásadově k nějakému hnusu nedokáže. Sociálnědemokratiční (a také křesťansko-demokratičtí) ministři sdílejí zasedací místnost ve Strakově akademii s agentem StB Babišem a přes všechny vlastní proklamace nadále přihlížejí jeho střetům zájmu, jezdí se se Zemanem učit do Číny, jak stabilizovat společnost, ohýbají své hřbety před hrozbou z Východu a vůči Západu jsou nemastní neslaní, jenom aby nemuseli vyslovit nějaký jasný názor a nedej bože postavit se za něj. Takže máme-li číst Sobotkovo rozhodnutí nebránit Zemanovi v pobytu po boku čínských, severokorejských, kubánských a jiných soudruhů, lze konstatovat, že ačkoli mu nerozumíme, musíme ho chápat. Sobotka je zkrátka předsedou své vlastní vlády bez hrdého postoje.