Category Archives: Kopance

Míjení

Doživotní předseda hnutí ANO Andrej Babiš velmi názorně dokazuje, co je to názorové míjení, hra na demokracii a pohrdání lidmi. Poslankyně jeho kvazipolitické kvazistrany Kristýna Zelienková z partaje vystoupila a jako důvod uvedla 1) kauzu Čapí hnízdo, v níž velkopodnikatel obral malé podnikatele o 50miliardovou dotaci, 2) způsob vnitrostranické diskuse, 3) oblastní a komunální politiku hnutí. A co na to Babiš? „My jsme její odchod očekávali již delší dobu, neboť jsme se s paní poslankyní názorově rozešli. Paní Zelienková chtěla třeba pořád přijímat migranty a s tím my nesouhlasíme.“

Univerzum

Univerzální recept Evropské unie na jakoukoli krizi: sejdeme se v Bruselu, dáme čouda a uvidíme. Platí to pro Řecko, Rusko i běžence. Jen si nejsem úplně jist, jestli taková taktika přinesla někdy v minulosti nějaké výsledky.

summit

Degustátoři ze Sněmovní

Předseda Poslanecké sněmovny Hamáček dnes na popud hnutí ANO zakázal prodej alkoholu ve všech provozech dolní komory parlamentu ve dnech, kdy sněmovna zasedá. To je sice líbivé a k alkoholem podkopanému zdraví mnoha zákonodárců ohleduplné gesto, ale je to jen další střípek do mozaiky ignorace vlastních zákonů poslanci a ukázka toho, jak si jsou oni mezi občany rovnější. Obyčejným smrtelníkům totiž zákoník práce zakazuje jakoukoli konzumaci alkoholu na pracovišti, a to i po pracovní době. O zákazu konzumace se v novém výnosu nemluví, takže z přinesených zásob mohou poslanci popíjet dál, a to bez ohledu na jakoukoli denní, noční nebo pracovní dobu. A pokud mnozí poslanci zdůvodňují své prebendy tím, že je jejich profese je zaměstnáním 24 hodin denně, neměli by být nachytáni se šíjí namazanou francovkou, jako například legenda mezi politickými násoskami Jan Kavan, vlastně vůbec nikdy. Byly by tak a priori vzorem ctnosti pro celý nejen metanolový národ.

Výjimku zákon umožňuje jen pro přípitky končící obchodní jednání a degustátorům. Pivo se sníženým obsahem alkoholu mohou během směny pít lidé pracující v nepříznivých klimatických podmínkách. A i když sněmovna často vypadá jako místo, kde je atmosféra značně hustá, takhle to zřejmě myšleno nebylo. Než tedy poslanci přijmou sobě odpovídající výjimku, mělo by se k nim přistupovat podle litery zákona: požití by pro ně mělo znamenat vážné důsledky. U některých by prozatím stačilo, kdyby se pod vlivem nemohli producírovat v televizi a rádiu.

Bratři ve zbrani

V kauze nově opravdu stíhaného expremiéra Nečase už nejsou pomatení jen politici, zejména ti z jeho domovské partaje, ale zjevně naprostým šmahem i všichni novináři. Korupce, jakkoli je její prokazování v případě třech trafikantů z ODS problematické a v mnoha ohledech zpochybnitelné, se najednou stává něčím, nad čím jsou schopní nejen přivírat oči, ale dokonce ji naprosto bagatelizovat a stavět nad ni jakési vyšší zájmy. Otázka ale je, o čí zájmy tu jde.

Buďme rádi, že alespoň někdo zůstává v tomto složitém pavouku vztahů, zákulisních hrátek a politických výměn ve hře. Je-li nevinen a věří-li v nezávislost justice, bude mít Petr Nečas, smutný klaun polistopadové politiky, možnost se očistit. Uvidíme ale, co se dá od stejné justice, která snižování vlastních platů oponuje argumentem, že při menších fufníkách by nemohla být nezávislá, nakonec čekat.

Normálnímu člověku to přijde jasné jako facka: tři poslanci se loni dušovali, že je v rozporu s jejich svědomím, přesně týmž svědomím, na nějž slibovali vykonávat své poslanecké mandáty, pokud budou hlasovat pro zvýšení daní. Pokud jim někdo nabídl jakoukoli výhodu za to, že když už tedy nechtějí Kalouskův balík podpořit, ať se aspoň ze svých křesel přesunou jinam, úplatek to je a basta. Jenže potrefeným husám odkudsi z Prahy tenhle výklad nevoní, oni v takovém paradigmatu přece žijí neustále. A teď jim začali přizvukovat i novináři, titíž novináři, kteří se s nimi v zájmu zachování objektivity tu a tam scházejí v pražských intelektuálních kavárnách. Všichni mají společného nepřítele: žalobce Ištvana se schopností formulovat místo jasných výpovědí abstraktní konstrukce a přednášet je v neurčitých souvětích o frekvenci tří slov za pět minut.

V rámci podobné dramaturgie zdůvodnil teď Ištvan i Nečasovo stíhání, takže bylo sice svým způsobem nešťastné, i když svůj smysl má. Zodpovídání otázek celospolečenského významu v době, kdy každému jde jen o jeho každodenní chleba a každý druhý má při jeho nákupu čím dál víc hluboko do kapsy, však může povrchním novinářům přijít natolik vágní, až je to pro ně úsměvné.

Výlet do historie

Mladí Dánové letos dostanou na ruce barevné pásky, které na první pohled určí jejich věk, aby personál restaurace a baru věděl, kterému z turistů je už 18 let, a podle toho jim prodal, nebo neprodal alkohol. Studenti si pásky sice mohou sundat, v takovém případě jim však podle policie hrozí postih.

(iDnes.cz, 9. 2. 2014)

Na základě nařízení o policejních nařízeních říšských ministrů ze dne 14. listopadu 1938 (Říšský zák. I., str. 1582) a nařízení o právu vydávati právní předpisy v protektorátu Čechy a Morava ze dne 7. června 1939 (Říšský zák. I., str. 1039) se v dohodě s říšským protektorem v Čechách a na Moravě nařizuje:

§ 1
(1) Židům (§ 5 Prvního nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 14. listopadu 1935 – Říšský zák. I., str. 1333), kteří dovršili šestý rok života, je zakázáno ukazovati se na veřejnosti bez židovské hvězdy.
(2) Židovská hvězda pozůstává ze šesticípé hvězdy velikosti dlaně, černě vytažené, ze žluté látky s černým nápisem “Jude”. Budiž nošena viditelně pevně přišita na levé náprsní straně části oděvu.

§ 4
(1) Kdo jedná proti zákazu § § 1 a 2 úmyslně nebo z nedbalosti, bude potrestán peněžitým trestem až do 150 ŘM nebo vazbou až do šesti týdnů.

(policejní nařízení o označování Židů, 1. září 1941)