Tag Archives: korupce

Bratři ve zbrani

V kauze nově opravdu stíhaného expremiéra Nečase už nejsou pomatení jen politici, zejména ti z jeho domovské partaje, ale zjevně naprostým šmahem i všichni novináři. Korupce, jakkoli je její prokazování v případě třech trafikantů z ODS problematické a v mnoha ohledech zpochybnitelné, se najednou stává něčím, nad čím jsou schopní nejen přivírat oči, ale dokonce ji naprosto bagatelizovat a stavět nad ni jakési vyšší zájmy. Otázka ale je, o čí zájmy tu jde.

Buďme rádi, že alespoň někdo zůstává v tomto složitém pavouku vztahů, zákulisních hrátek a politických výměn ve hře. Je-li nevinen a věří-li v nezávislost justice, bude mít Petr Nečas, smutný klaun polistopadové politiky, možnost se očistit. Uvidíme ale, co se dá od stejné justice, která snižování vlastních platů oponuje argumentem, že při menších fufníkách by nemohla být nezávislá, nakonec čekat.

Normálnímu člověku to přijde jasné jako facka: tři poslanci se loni dušovali, že je v rozporu s jejich svědomím, přesně týmž svědomím, na nějž slibovali vykonávat své poslanecké mandáty, pokud budou hlasovat pro zvýšení daní. Pokud jim někdo nabídl jakoukoli výhodu za to, že když už tedy nechtějí Kalouskův balík podpořit, ať se aspoň ze svých křesel přesunou jinam, úplatek to je a basta. Jenže potrefeným husám odkudsi z Prahy tenhle výklad nevoní, oni v takovém paradigmatu přece žijí neustále. A teď jim začali přizvukovat i novináři, titíž novináři, kteří se s nimi v zájmu zachování objektivity tu a tam scházejí v pražských intelektuálních kavárnách. Všichni mají společného nepřítele: žalobce Ištvana se schopností formulovat místo jasných výpovědí abstraktní konstrukce a přednášet je v neurčitých souvětích o frekvenci tří slov za pět minut.

V rámci podobné dramaturgie zdůvodnil teď Ištvan i Nečasovo stíhání, takže bylo sice svým způsobem nešťastné, i když svůj smysl má. Zodpovídání otázek celospolečenského významu v době, kdy každému jde jen o jeho každodenní chleba a každý druhý má při jeho nákupu čím dál víc hluboko do kapsy, však může povrchním novinářům přijít natolik vágní, až je to pro ně úsměvné.

Hlavami kroutivše

Česká republika se na žebříčku konkurenceschopnosti vydávaném švýcarským institutem IMD propadla potřetí v řadě – tentokrát na 33. místo z 59 sledovaných zemí. Předstihl nás už i Kazachstán, ale Borat za to nemůže. Že v této zemi (mluvím o Česku) nefunguje státní správa, úřady jsou prolezlé korupcí a podmínky pro podnikání jsou bídnější než v letech perestrojky, vědí všichni, kdo někdy zkusili dělat něco víc než každé ráno v Kolbence odpíchnout, ve tři se vrátit domů a rozvalit se před televizí Nova. Jen vláda Petra Nečase si neustále mručí svou a diví se, odkud se bere nespokojenost těch věčných českých kverulantů.

Administrativní zátěž podnikatelů se kupříkladu za posledních mnoho let podařilo snížit jen o patnáct procent, a to má stát k dispozici celou řadu technologií a tučné rozpočty, které zjevně neumí využít efektivně. Pro podnikatele existuje v této zemi přes dva tisíce nejrůznějších povinností, které musí vzít při podnikání v úvahu. Každý rok se podaří odstranit tak desítku z nich, ale nové přibývají, protože tatíci v parlamentu přijímají další a další nepřehledné zákony a jejich přílepky a v té změti chaosu aby se vyznalo leda tak prase. A nečasovci se diví i onomu nelichotivému hodnocení – export prý nabírá dech. Kolik českých firem ale, pane premiére, vyváží své služby nebo výrobky a kolik místních podnikatelů je nuceno se nechat dusit v prostoru vymezeném hranicemi republiky?

To se ale těžko vysvětluje, jedincům politickým, lidem, kteří své schopnosti prokazují na sjezdech a politických kuloárech a živnostenský list měly maximálně jejich manželky, aby jim ostřílení straničtí matadoři mohli přihrát nějaké ty milionky.

Kolik stojí korupce

Pražákům, těm je hej. Město chce jen v první etapě zaplatit externí firmě 190 milionů za boj proti korupci. V ceně jsou rady poskytnuté při budování systému, který korupci zamezí, a nějaké analýzy. Další desítky milionů vydá Praha na audity. A protože z minulosti víme, že nestačí jen audity, ale bude třeba provést ještě audity auditů, magistrát se prohne. Kolik celkem bude fází, zatím není jasné. Že se systémem nepodaří zabránit všem tunelům, je o dost jasnější. Jestli něco v Praze umějí, je to defenestrace peněz. Navrhuji zrevidovat zákon o rozpočtovém určení daní a tyhle zbytečné peníze přesměrovat někam, kde je využijí lépe.

Huboprach

Vrcholným českým politickým býkům se práší od úst, až se antarktické pláně zelenají. Předseda ČSSD Jiří Paroubek voličům předstírá, že za rekordní téměř dvousetmiliardový rozpočet může Topolánkova vláda, a přitom právě socialisté pod jeho vedením rozhazují plnými dlaněmi – tu na důchodech, jinde na zdravotnických poplatcích či bezplatném jízdném pro školáky. A jeho nepřítel číslo jedna Mirek Topolánek, který tráví luxusní dovolené v zahraničí po boku šéfů firem a lobbistů, se zaklíná bojem proti korupci. Srandozemě jedna báseň! Bohužel nám smích z této psiny už brzy může ztuhnout na rtech.