Category Archives: Kopance

Pašíkův zlatý padák

Exposlanec za KSČM Pavel Hojda, který ve spolupráci se stranickým kolegou Jaroslavem Borkou taktizoval tak dlouho, až byl voliči vykroužkován, má podle iDnes.cz obavy o svou obživu. Skončil totiž na úřadu práce. A lamentuje, že tam mu práci nenajdou. Pro nás smrtelné hříšníky není taková zpráva žádnou novinkou, to jen pan exposlanec se probral. Hojda byl ve sněmovně posledních patnáct let, řadí se k levicové levici (v posledních letech je třeba spektrum rozlišovat detailněji), a přesto neudělal nic pro to, aby úřady práce skutečně snižovaly nezaměstnanost, proti níž komunisté tak intenzivně bojují slovy ve volebních programech, nebo aspoň byly nápomocny lidem, co chtějí pracovat a zaměstnávat.

Bohužel pro nás pro všechny už žádné Hojdovo praktické cvičení čekat nemůžeme. Jediné, co můžeme, je možná se škodolibě usmívat, dokud nám úsměv nezamrzne na tváři: zanedlouho totiž na rozdíl od těch, s nimiž se exposlanec potká na úřadu práce, dostane tučné odstupné – zhruba 270 tisíc korun –, protože vedle poslanecké práce se obětoval a byl také předsedou podvýboru a místopředsedou výboru. Tak snad zvládne hypotéku, kterou má rozpočítanou do března, bezstarostně doplatit.

Vítejte v éře Šloufově!

Zpráva dne: do politiky se vrací Miroslav Šlouf – jako lídr pražské kandidátky zemanovců. Kdo si až dosud myslel, že existují nějaké hranice, už ví, že soudruzi ze SPOZ si dovolí cokoli. Je to zvláštní renesance. Preference komunistů se drží na nebývalé výši, Strana práv občanů zemanovci míří spolu se Šloufem do parlamentu, a to vše v doprovodu sobotkovsko-haškovského dua, které umí všechno možné jen ne být moderní levicí. Zmar a beznaděj politiky prvního téměř čtvrtstoletí mladé české demokracie bude brzy dokonán.

Na Šloufův návrat se lze ale dívat i pozitivně. Při pohledu na kandidátky „tradičních“ stran se chce škodolibě říct, že dobře jim tak, všem těm Bendlům, Bendům, Kalouskům, Němcovým a jiným. Potkávat se ve sněmovně s tak kovaným papalášem jim doufejme nebude dělat dobře. Kéž by jeho kukuč nastavoval zrcadlo jejich dlouhodobému politickému stylu.

Večírek na Hradě

Takhle to chodí v české kotlině. Vláda bezskrupulózních vrahů morálky, která dílem vrtochů prezidenta končí dřív, než na kolik si aktuální osazenstvo Poslanecké sněmovny rozpočítalo splátky hypoték, a onen nevyzpytatelný stařec z Hradu ji pozval na večeři. Můžeme proti Zemanově samolibosti namítat leccos a Nečasův kabinet nám třeba klidně může být sympatický, ale v dobré společnosti je ukázkou cti a dobrých mravů pozvání přijmout, když jsem v nějaké pozici, kde je mým „posláním“ (dovolte, abych se zasmál) politika. Jenže tady se na takové věci nehraje. Vláda poslední tři roky protlačovala zákony sněmovnou za cenu osobních obětí (nakolik se tento atribut vyplní u odcházejícího premiéra, o jehož vydání coby poslance požádal státní zástupce, ještě uvidíme) a nedbaje hlasů opozice. Ano, i proti opozici, kterou vedou nevyzrálý spratek Sobotka s bytem za poslanecké náhrady a na záda mu dýchající multifunkcionář Hašek a chytrý horák Filip, můžeme mít lecjaké výhrady. Ale politika by měla být uměním kompromisu a hledáním možného, přesně tak, jak – obráceno naruby – dokázala politická reprezentace v souvislosti s důchodovou reformou. Vyjednávání a snaha o kompromis se ale v české kotlině opravdu nedějí. Místní politici předvádějí hru na mrtvé nelítostné brouky: pokud jedněm vezmou druzí hračku, dostanou druzí od prvních přes pracičku lopatičkou ještě dřív, než ji stačí na přilehlém pískovišti vyměnit za pomíjivou bábovičku. A tak na večeři dorazili kromě odcházejícího smutného klauna Nečase jen čtyři ministři – z toho jeden, který v kabinetu vlastně nekončí, protože jde o ministra obrany Picka, kterýžto by měl pokračovat ve vládě Rusnokově, a jeden, o kterém – a sním své brýlové obroučky, pokud se mýlím – nikdo jaktěživ neslyšel, ministr bez portfeje Petr Mlsna. A i ten si s novými poměry hodlá zadat: údajně nastoupí jako náměstek nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Musel to být tragikomický večírek. Jen se trochu obávám, že hlavní v roli v něm nehrají přišedší, ale voliči. Na ně je v posledních měsících značně nepěkný pohled.

Předletní NEČAS

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se sice snaží být sdílnější, než jak mu umožňují zákony chránící gaunery, ale i tak si člověk musí v jeho vyjádření o aktuální kauze politického bahna číst mezi řádky. Okruh obviněných, místa domovních prohlídek a činy, z nichž jsou politici, zaměstnanci Úřadu vlády a další osoby obviněni, ukazují na to, že jako kůň pracující asistentka premiéra Nečase Jana Nagyová si najala lobbisty, o nichž se dlouhou dobu mluví v souvislosti s jejich tunelováním, k uplácení tří poslanců jenom kvůli tomu, aby vláda nerespektující nic než své zvrhlé názory silou prosadila pár zákonů. Že je v této zemi možné, aby vrchní ředitelka kabinetu předsedy vlády zadávala úkoly Vojenskému zpravodajství, aniž by ji jeho šéfové odkázali do patřičných mezí, je věc jiná a pro běžného smrtelníka už poměrně nezajímavá. Jak ale může být v takové situaci Nečas ještě ve své funkci?