Co asi může být za souhlasem premiéra české vlády Sobotky, který poslancům při interpelacích ve sněmovně prozradil, a to ještě než o souhlasu nebo nesouhlasu rozhodne celý kabinet, že je pro odcestování prezidenta Zemana na moskevské oslavy konce 2. světové války? Zkušenost s ruskými okupanty, kteří už řadu století používají při ovládání šestiny světa stejnou taktiku, to asi nebude: Sobotkovi rodiče možná ještě ani v roce 1968, kdy do Československa vtrhly sovětské tanky, nevěděli, co je sex. Rusové opustili zemi v době, kdy mu bylo sotva dvacet, takže těžko mohl mít z jejich pobytu u nás nějaké praktické zážitky. A od té doby lavíruje na politické scéně a hledá takzvané kompromisy, za které pochopitelně může schovat i tento svůj postoj k současnému putinovskému Rusku. Ostatně současný kabinet už několikrát ukázal, že postavit se zásadově k nějakému hnusu nedokáže. Sociálnědemokratiční (a také křesťansko-demokratičtí) ministři sdílejí zasedací místnost ve Strakově akademii s agentem StB Babišem a přes všechny vlastní proklamace nadále přihlížejí jeho střetům zájmu, jezdí se se Zemanem učit do Číny, jak stabilizovat společnost, ohýbají své hřbety před hrozbou z Východu a vůči Západu jsou nemastní neslaní, jenom aby nemuseli vyslovit nějaký jasný názor a nedej bože postavit se za něj. Takže máme-li číst Sobotkovo rozhodnutí nebránit Zemanovi v pobytu po boku čínských, severokorejských, kubánských a jiných soudruhů, lze konstatovat, že ačkoli mu nerozumíme, musíme ho chápat. Sobotka je zkrátka předsedou své vlastní vlády bez hrdého postoje.
Category Archives: Události
Další díl z nekonečného seriálu Absurdity
Pět postřehů z letošních senátních voleb:
Rekordně nízká účast v druhém kole svědčí o pokračujícím zhnusení z poměrů ve zdejším politickém rybníce. Už si potentáti konečně uvědomí, že nemá cenu pořádat volby za půl miliardy, když k nim chodí jen kandidáti a jejich rodinní příslušníci?
Ztrátu třinácti křesel vlastní partaje v horní komoře parlamentu vykládá Hurvínek Sralbotka jako úspěch.
I Znojemští konečně pochopili, že doktoru Vladimíru Železnému šlo vždy především o jeho blaho.
Slovenský estébák a rehabilitátor nomenklaturních komunistů Andrej Babiš se baví vlastními vtipy o tom, že ho snad jeho anoovce nechají předsedou, když ve volbách nezískal jeho podnikatelský projekt nijak oslnivou podporu.
TOP 09 by se měla pomalu poohlédnout po jiném názvu, navrhuji třeba TOP 0. A Miroslav Kalousek po jiné straně, aby po desetiletích v politice neskončil v politickém důchodu. Jeho projekt s maskotem Kadlikem se mu hroutí a poločas rozpadu (čeho nebo koho, nechme úvahám) je docela krátký.
Fňukání starých pardálů
Dnes ještě jednou o TOP 09. Tahle pidistrana podivných kreatur, které mají společný jen zájem o místa na výsluní, začala v politickém undergroundu, k pobývání v němž ji odsoudilo zoufalé vládnutí za každou cenu v Nečasově éře, fňukat. Dříve machovatý Kalousek a jeho věrní teď pobrekávají, že se v Praze utkají o koryta s mnohem silnější stranou ANO, která má víc peněz a může si za ně koupit cokoli. A to je prosím Topka mezi stranami, které dostávají bohaté příspěvky na provoz od státu – na rozdíl od spousty mnohých, které si musí vystačit s příspěvky dobrovolníků a opravdu amatérskými výkony na všech frontách. Takže Schwarzenbergovi soudruzi by měli zmlknout, neboť to, co mají, je pořád dost a dost.
A ostatně – pakliže je problém, že si ANO, vlastněné druhým nejbohatším Čechem, Slovákem Babišem, může koupit cokoli, jako by Topka přiznávala, že politika je o penězích, a nikoli o idejích. To by měla být velmi významná informace nejen pro voliče strany, ale zejména pro ty, kdo byli loni v květinkovém poblouznění punkovým kandidátem na prezidenta Schwarzenbergem byli ochotni položit na oltář pravdy své životy.
Lajos v sukních
Být dnes sponzorem své oblíbené politické strany je opravdu nevděčná a složitá role.
Dvaadvacetiletá kadeřnice na mateřské dovolené bydlící v chatě uprostřed lesů na Kroměřížsku se loni uskromnila, jen ůaby mohla být jedním z největších mecenášů ODS. Ale občanští demokraté jí teď milion vrátí, aby v tom média zbytečně nešťourala.
Předseda strany Petr Fiala přitom slibuje, že objeví-li se někdy v budoucnu podobně podezřelý případ, ODS „stejně transparentně vyvrátí veškeré pochybnosti“. Pokud stačí poslat Lajosům Bácsům a Radjivům M. Sinhům věnované peníze zpět a podezření se mávnutím kouzelného proutku rozplynou, bude to unikátní způsob řešení problémů této pidistrany.
Nanicovatý premiér
Bohuslav Sobotka dokazuje, že vládnout se dá, i když se jeden netěší příliš velkému respektu, stačí mít hroší kůži a dostatečnou touhu po moci za každou cenu. Ministr financí a v posledních měsících faktický vládce české politické scény Andrej Babiš se mu vysmál, když premiér na jeho adresu vypustil nesmělou výzvu, aby zanechal podnikání a vyhnul se tak střetu zájmů, a udělal z něj troubu.
Bez ohledu na to, jak mohutná a doširoka otevřená chapadla Babišova chobotnice má, je třeba přiznat, že Sobotkovo ponížení není neoprávněné – úřadující předseda vlády opravdu není z těch, kdo by mohli tvrdit, že o podnikání, a stejně tak o životě něco tuší. Sobotka je oficiálně Babišovým nadřízeným a ve slušné společnosti by mělo platit, že si šéf umí na domácím hřišti zjednat pořádek. Magnát a předseda hnutí ANO je ale utržený ze řetězu a bezvládný Sobotka ho rozhodně zpátky nepřiková. Nevzbuzuje totiž příliš respektu, charisma příliš nepobral a bouchnout do stolu neumí. Oč snazší by pro něj dnes vládnutí bylo, kdyby za uplynulých dvacet let vyměnil aspoň načas teplou poslaneckou židli za nejistou existenci obyčejného smrtelníka?
Ale teď už je pozdě honit strýčka Bycha. A ruku na srdce: Bohuslav Sobotka by stejně neměnil, z živnostenských paušálů, které se teď chystá krátit, by na byt tak jednoduše, jako se mu to povedlo z poslaneckých náhrad, nenašetřil.