Česká republika se na žebříčku konkurenceschopnosti vydávaném švýcarským institutem IMD propadla potřetí v řadě – tentokrát na 33. místo z 59 sledovaných zemí. Předstihl nás už i Kazachstán, ale Borat za to nemůže. Že v této zemi (mluvím o Česku) nefunguje státní správa, úřady jsou prolezlé korupcí a podmínky pro podnikání jsou bídnější než v letech perestrojky, vědí všichni, kdo někdy zkusili dělat něco víc než každé ráno v Kolbence odpíchnout, ve tři se vrátit domů a rozvalit se před televizí Nova. Jen vláda Petra Nečase si neustále mručí svou a diví se, odkud se bere nespokojenost těch věčných českých kverulantů.

Administrativní zátěž podnikatelů se kupříkladu za posledních mnoho let podařilo snížit jen o patnáct procent, a to má stát k dispozici celou řadu technologií a tučné rozpočty, které zjevně neumí využít efektivně. Pro podnikatele existuje v této zemi přes dva tisíce nejrůznějších povinností, které musí vzít při podnikání v úvahu. Každý rok se podaří odstranit tak desítku z nich, ale nové přibývají, protože tatíci v parlamentu přijímají další a další nepřehledné zákony a jejich přílepky a v té změti chaosu aby se vyznalo leda tak prase. A nečasovci se diví i onomu nelichotivému hodnocení – export prý nabírá dech. Kolik českých firem ale, pane premiére, vyváží své služby nebo výrobky a kolik místních podnikatelů je nuceno se nechat dusit v prostoru vymezeném hranicemi republiky?

To se ale těžko vysvětluje, jedincům politickým, lidem, kteří své schopnosti prokazují na sjezdech a politických kuloárech a živnostenský list měly maximálně jejich manželky, aby jim ostřílení straničtí matadoři mohli přihrát nějaké ty milionky.