Spěšné převlečení exministra spravedlnosti a bývalého dlouholetého člena ODS Jiřího Pospíšila do dresu v barvách TOP 09 svědčí o tom, že jeho alma mater musela jeho ego dost výrazně pochroumat, když se rozhodl položit svou popularitu ve volbách do Evropského parlamentu na oltář konkurence. Anebo je to tak, že Pospíšil prostě pochopil své limity v české politice a snaží se na poslední chvíli blýsknout se v odlescích své pohasínající slávy? Jestli to klapne, může být pragmatické spojení s kalouskovci s ohledem na bruselské prebendy výhodné pro obě strany.
Výsměch Rittigova soudce
Pražský šíbr Ivo Rittig je podezřelý, že má ruce v mnoha případech, které mírně řečeno smrdí. Chobotnice jeho vlivu sahá od politických stran přes dopravní podniky až k veřejným zakázkám. Teď byl v jedné z mnoha kauz konečně obviněn, ale soudce na něj neuvalil vazbu. Porovnání s bývalým hejtmanem Rathem, jehož společenská nebezpečnost závisela na jednom exposlanci-alkoholikovi a jedné sebevědomé ředitelce nemocnice a který ve vazbě strávil rok a půl, nabízí poněkud bizarní pohled. A ozvat by se měli i všichni advokáti třech zneuctěných poslanců Šnajdra, Tluchoře a Fuksy, kteří pod jhem této novodobé tortury trpěli přes měsíc. Je tohle nějaká spravedlnost?
Tak trochu paradoxní guvernér
Guvernér České národní banky Miroslav Singer se vzhledem dobře živeného papaláše, co si své korýtko s téměř pětimilionovým platem ročně umí náležitě užít, v rozhovoru pro Ekonom pláče, jak zůstal prostým lidem nepochopen. Bez ohledu na to, jak významné účinky bude mít listopadová intervence centrální banky, což se v tuto chvíli z pozice laika velmi těžce hodnotí, a bez ohledu na prebendy za dohled nad měnovou politikou, které chlapíkům z Příkop jistě patří, je třeba říct, že si za takový mediální obraz můžou sami. Když guvernér zdůvodňoval intervenci bezprostředně loni v listopadu, bušil se ve svou mužnou hruď a fanfaronsky se nafukoval, že jeho tisk peněz nic nestojí. Jistě, třeba v Zimbabwe před několika lety si taky tiskli, jak se jim zachtělo, a stali se mistry světa v inflaci. To u nás sice snad nehrozí, ale Singer by mohl vědět, že tisk bezcenných papírků nepodložených žádnou hodnotou se nám jednou vymstí. To on už ale na své židli sedět nemusí. Bude schovaný někde v teplíčku v nějaké mezinárodní instituci, kde ho budou jemu podobní, co v životě taky normálně nepracovali, aby jim klišé o fundamentálních hodnotách nepřišla k smíchu, po zádech poplácávat.
Je-li někdo chlap, milé děti, pak si má za svým rozhodnutím stát a mediálně ho ustát, ne na hlas lidu, který za krokem banky vidí zlé úmysly, podávat trestní oznámení. Ufňukaný obtloustlý strejda z Prahy bdící nad stabilitou měny je tak trochu paradox.
Bratři ve zbrani
V kauze nově opravdu stíhaného expremiéra Nečase už nejsou pomatení jen politici, zejména ti z jeho domovské partaje, ale zjevně naprostým šmahem i všichni novináři. Korupce, jakkoli je její prokazování v případě třech trafikantů z ODS problematické a v mnoha ohledech zpochybnitelné, se najednou stává něčím, nad čím jsou schopní nejen přivírat oči, ale dokonce ji naprosto bagatelizovat a stavět nad ni jakési vyšší zájmy. Otázka ale je, o čí zájmy tu jde.
Buďme rádi, že alespoň někdo zůstává v tomto složitém pavouku vztahů, zákulisních hrátek a politických výměn ve hře. Je-li nevinen a věří-li v nezávislost justice, bude mít Petr Nečas, smutný klaun polistopadové politiky, možnost se očistit. Uvidíme ale, co se dá od stejné justice, která snižování vlastních platů oponuje argumentem, že při menších fufníkách by nemohla být nezávislá, nakonec čekat.
Normálnímu člověku to přijde jasné jako facka: tři poslanci se loni dušovali, že je v rozporu s jejich svědomím, přesně týmž svědomím, na nějž slibovali vykonávat své poslanecké mandáty, pokud budou hlasovat pro zvýšení daní. Pokud jim někdo nabídl jakoukoli výhodu za to, že když už tedy nechtějí Kalouskův balík podpořit, ať se aspoň ze svých křesel přesunou jinam, úplatek to je a basta. Jenže potrefeným husám odkudsi z Prahy tenhle výklad nevoní, oni v takovém paradigmatu přece žijí neustále. A teď jim začali přizvukovat i novináři, titíž novináři, kteří se s nimi v zájmu zachování objektivity tu a tam scházejí v pražských intelektuálních kavárnách. Všichni mají společného nepřítele: žalobce Ištvana se schopností formulovat místo jasných výpovědí abstraktní konstrukce a přednášet je v neurčitých souvětích o frekvenci tří slov za pět minut.
V rámci podobné dramaturgie zdůvodnil teď Ištvan i Nečasovo stíhání, takže bylo sice svým způsobem nešťastné, i když svůj smysl má. Zodpovídání otázek celospolečenského významu v době, kdy každému jde jen o jeho každodenní chleba a každý druhý má při jeho nákupu čím dál víc hluboko do kapsy, však může povrchním novinářům přijít natolik vágní, až je to pro ně úsměvné.
Výlet do historie
Mladí Dánové letos dostanou na ruce barevné pásky, které na první pohled určí jejich věk, aby personál restaurace a baru věděl, kterému z turistů je už 18 let, a podle toho jim prodal, nebo neprodal alkohol. Studenti si pásky sice mohou sundat, v takovém případě jim však podle policie hrozí postih.
(iDnes.cz, 9. 2. 2014)
Na základě nařízení o policejních nařízeních říšských ministrů ze dne 14. listopadu 1938 (Říšský zák. I., str. 1582) a nařízení o právu vydávati právní předpisy v protektorátu Čechy a Morava ze dne 7. června 1939 (Říšský zák. I., str. 1039) se v dohodě s říšským protektorem v Čechách a na Moravě nařizuje:
§ 1
(1) Židům (§ 5 Prvního nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 14. listopadu 1935 – Říšský zák. I., str. 1333), kteří dovršili šestý rok života, je zakázáno ukazovati se na veřejnosti bez židovské hvězdy.
(2) Židovská hvězda pozůstává ze šesticípé hvězdy velikosti dlaně, černě vytažené, ze žluté látky s černým nápisem “Jude”. Budiž nošena viditelně pevně přišita na levé náprsní straně části oděvu.
§ 4
(1) Kdo jedná proti zákazu § § 1 a 2 úmyslně nebo z nedbalosti, bude potrestán peněžitým trestem až do 150 ŘM nebo vazbou až do šesti týdnů.
(policejní nařízení o označování Židů, 1. září 1941)