Tag Archives: politika

Vítejte v éře Šloufově!

Zpráva dne: do politiky se vrací Miroslav Šlouf – jako lídr pražské kandidátky zemanovců. Kdo si až dosud myslel, že existují nějaké hranice, už ví, že soudruzi ze SPOZ si dovolí cokoli. Je to zvláštní renesance. Preference komunistů se drží na nebývalé výši, Strana práv občanů zemanovci míří spolu se Šloufem do parlamentu, a to vše v doprovodu sobotkovsko-haškovského dua, které umí všechno možné jen ne být moderní levicí. Zmar a beznaděj politiky prvního téměř čtvrtstoletí mladé české demokracie bude brzy dokonán.

Na Šloufův návrat se lze ale dívat i pozitivně. Při pohledu na kandidátky „tradičních“ stran se chce škodolibě říct, že dobře jim tak, všem těm Bendlům, Bendům, Kalouskům, Němcovým a jiným. Potkávat se ve sněmovně s tak kovaným papalášem jim doufejme nebude dělat dobře. Kéž by jeho kukuč nastavoval zrcadlo jejich dlouhodobému politickému stylu.

To je program!

Zhrzená účastnice politického jarmarku Karolína Peake má nový volební program, se kterým při příštích komunálních volbách v Praze hodlá převálcovat ostřílené konkurenty: chce prosadit, aby se i na Malé Straně, kde bydlí, daly koupit rohlíky. Musí pro ně totiž jezdit autem. Vlastně je to pořád lepší než se snažit o snížení ceny benzínu a nafty, i když by se dalo doporučit, aby si pořídila Opencard a jela tramvají, případně těch pár zastávek na Újezd, kde je tuším vietnamská prodejna, dojít po svých.
Chce ale ona nešťastnice dávat daňové úlevy provozovatelům koloniálů nebo pekařům, nebo si snad pořídí prodejnu sama? Tomu každopádně říkám promyšlený politický program. Něco podobného jako trávit několik let v parlamentu s pidistraničkou bez názoru, která je kam prebendy tam hlas, a nakonec ji opustit, protože se vládní bráškové rozhádali.

Mimoňka

Je opravdu tristní, když ženská, která léta patří k nejvyššímu politickému establishmentu a v posledních letech ze židle šéfky Poslanecké sněmovny přihlížela tomu, jak jedni s druhými odmítali mluvit (rozumějte Miroslava Němcová z ODS), hovoří před vypuštěním vany o tom, že Poslanecká sněmovna je půdou pro diskusi.

Večírek na Hradě

Takhle to chodí v české kotlině. Vláda bezskrupulózních vrahů morálky, která dílem vrtochů prezidenta končí dřív, než na kolik si aktuální osazenstvo Poslanecké sněmovny rozpočítalo splátky hypoték, a onen nevyzpytatelný stařec z Hradu ji pozval na večeři. Můžeme proti Zemanově samolibosti namítat leccos a Nečasův kabinet nám třeba klidně může být sympatický, ale v dobré společnosti je ukázkou cti a dobrých mravů pozvání přijmout, když jsem v nějaké pozici, kde je mým „posláním“ (dovolte, abych se zasmál) politika. Jenže tady se na takové věci nehraje. Vláda poslední tři roky protlačovala zákony sněmovnou za cenu osobních obětí (nakolik se tento atribut vyplní u odcházejícího premiéra, o jehož vydání coby poslance požádal státní zástupce, ještě uvidíme) a nedbaje hlasů opozice. Ano, i proti opozici, kterou vedou nevyzrálý spratek Sobotka s bytem za poslanecké náhrady a na záda mu dýchající multifunkcionář Hašek a chytrý horák Filip, můžeme mít lecjaké výhrady. Ale politika by měla být uměním kompromisu a hledáním možného, přesně tak, jak – obráceno naruby – dokázala politická reprezentace v souvislosti s důchodovou reformou. Vyjednávání a snaha o kompromis se ale v české kotlině opravdu nedějí. Místní politici předvádějí hru na mrtvé nelítostné brouky: pokud jedněm vezmou druzí hračku, dostanou druzí od prvních přes pracičku lopatičkou ještě dřív, než ji stačí na přilehlém pískovišti vyměnit za pomíjivou bábovičku. A tak na večeři dorazili kromě odcházejícího smutného klauna Nečase jen čtyři ministři – z toho jeden, který v kabinetu vlastně nekončí, protože jde o ministra obrany Picka, kterýžto by měl pokračovat ve vládě Rusnokově, a jeden, o kterém – a sním své brýlové obroučky, pokud se mýlím – nikdo jaktěživ neslyšel, ministr bez portfeje Petr Mlsna. A i ten si s novými poměry hodlá zadat: údajně nastoupí jako náměstek nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Musel to být tragikomický večírek. Jen se trochu obávám, že hlavní v roli v něm nehrají přišedší, ale voliči. Na ně je v posledních měsících značně nepěkný pohled.

Bratři v (téměř pruhovaném) triku

Když zavřeli Ratha, zatím jen do vazby, tetelili se mnozí koaliční politici blahem a nepokoušeli se skrývat škodolibé úsměvy, když mluvil o tom, že vazba je novodobá tortura. Teď necelé tři týdny sedí ve vazbě milenka odcházejícího premiéra a ten se může přetrhnout, aby ji odtamtud dostal. Hleďme, jak se prohlášení podobají…

„A takto to může trvat měsíce nebo roky, prostě dokud je nezlomíme, dokud je nezdeptáme, dokud je depresí neuvrhneme až na samé dno.“
David Rath 5. 6. 2012 v projevu před Poslaneckou sněmovnou, kam byl přivezen z vazby

„Byl bych nerad, kdyby natahování výslechů a doplňování seznamu svědků působilo dojmem, že skutečným cílem je držet tyto lidi ve vazbě a zlomit je.“
Petr Nečas 3. 7. 2013 ke kauze Jany Nagyové v době, kdy Rath stále čekal na soud ve vazební cele

Kdo s čím zachází, tím také schází…