Zatímco v mnoha zemích produkujících víno není na tento lahodný mok, tvořící často doplněk stolování, uvalena daň, česká vládní koala začala uvažovat o tom, že si vezme desátek i odtud. Pokud by víno zatížila zvažovanou spotřební daní ve výši 1000 Kč na hektolitr (týkala by se jen velkoproducentů), státní rozpočet by si každoročně přišel na další dvě miliardy. Potud teorie, moudří totiž vědí, že ve firemní ekonomice dají zařídit leckteré věci a ze zbytečně velkého vinaře se může přes noc stát vinař malý. Jaký tedy bude výsledný efekt, je těžké odhadovat, ale čárku za snahu si kabinet připíše rád.

Chtělo by se zatleskat. Miliarda k miliardě a schodek rozpočtu nebude sto, ale jen devadesát miliard. To když vláda vezme miliardu důchodcům, kteří si k důchodu přivydělávají, o dalších pár set milionů oškube rodiny s malými dětmi, o jednu miliardu studenty a další fufníky si připíše k dobru za zvýšení daně z přidané hodnoty nebo zcela nesystematickou sedmiprocentní přirážku k dani těch, kteří vydělávají víc než sto tisíc měsíčně. Skórovat na účet daňových poplatníků Nečasovo-Kalouskova vláda prostě umí. Pokud jste dosud neslyšeli nic o tom, že by na druhou stranu pár miliard ušetřila na výdajích, slyšíte dobře, to jen Nečas a Kalousek (kdo z nich je vlastně komu šéf?) zapomněli, že ta největší zvěrstva na permanentním děrování eráru páchají nesmyslné výdaje. Stahovat z kůže prostý lid je totiž mnohem snazší a ve své podstatě příjemnější než zavřít kohoutky všem těm kámošům, co s nimi už dvacet let otáčejí těžkým kormidlem demokratické spravedlnosti v Česku.

Tento příspěvek, ač by se tak z úvodu mohlo zdát, není o zdanění vína. Příště totiž – dle vládní logiky zcela neočekávaně – může být na místě vína prakticky cokoliv, co vláda uzná za vhodné zdanit. Budou-li to vousy, jako třeba v Anglii v 16. století, nebo nadměrné plochy koberců v bytech, je úplně jedno. Čím složitější a nenažranější daňový systém ty dvě kedlubny v čele státu vytvoří, tím hůř se ho bude socialistům v příštím volebním období rušit.