Spěšné převlečení exministra spravedlnosti a bývalého dlouholetého člena ODS Jiřího Pospíšila do dresu v barvách TOP 09 svědčí o tom, že jeho alma mater musela jeho ego dost výrazně pochroumat, když se rozhodl položit svou popularitu ve volbách do Evropského parlamentu na oltář konkurence. Anebo je to tak, že Pospíšil prostě pochopil své limity v české politice a snaží se na poslední chvíli blýsknout se v odlescích své pohasínající slávy? Jestli to klapne, může být pragmatické spojení s kalouskovci s ohledem na bruselské prebendy výhodné pro obě strany.
Tag Archives: politika
Bratři ve zbrani
V kauze nově opravdu stíhaného expremiéra Nečase už nejsou pomatení jen politici, zejména ti z jeho domovské partaje, ale zjevně naprostým šmahem i všichni novináři. Korupce, jakkoli je její prokazování v případě třech trafikantů z ODS problematické a v mnoha ohledech zpochybnitelné, se najednou stává něčím, nad čím jsou schopní nejen přivírat oči, ale dokonce ji naprosto bagatelizovat a stavět nad ni jakési vyšší zájmy. Otázka ale je, o čí zájmy tu jde.
Buďme rádi, že alespoň někdo zůstává v tomto složitém pavouku vztahů, zákulisních hrátek a politických výměn ve hře. Je-li nevinen a věří-li v nezávislost justice, bude mít Petr Nečas, smutný klaun polistopadové politiky, možnost se očistit. Uvidíme ale, co se dá od stejné justice, která snižování vlastních platů oponuje argumentem, že při menších fufníkách by nemohla být nezávislá, nakonec čekat.
Normálnímu člověku to přijde jasné jako facka: tři poslanci se loni dušovali, že je v rozporu s jejich svědomím, přesně týmž svědomím, na nějž slibovali vykonávat své poslanecké mandáty, pokud budou hlasovat pro zvýšení daní. Pokud jim někdo nabídl jakoukoli výhodu za to, že když už tedy nechtějí Kalouskův balík podpořit, ať se aspoň ze svých křesel přesunou jinam, úplatek to je a basta. Jenže potrefeným husám odkudsi z Prahy tenhle výklad nevoní, oni v takovém paradigmatu přece žijí neustále. A teď jim začali přizvukovat i novináři, titíž novináři, kteří se s nimi v zájmu zachování objektivity tu a tam scházejí v pražských intelektuálních kavárnách. Všichni mají společného nepřítele: žalobce Ištvana se schopností formulovat místo jasných výpovědí abstraktní konstrukce a přednášet je v neurčitých souvětích o frekvenci tří slov za pět minut.
V rámci podobné dramaturgie zdůvodnil teď Ištvan i Nečasovo stíhání, takže bylo sice svým způsobem nešťastné, i když svůj smysl má. Zodpovídání otázek celospolečenského významu v době, kdy každému jde jen o jeho každodenní chleba a každý druhý má při jeho nákupu čím dál víc hluboko do kapsy, však může povrchním novinářům přijít natolik vágní, až je to pro ně úsměvné.
Ještě větší jouda
Trapas nového předsedy vlády Bohuslava Sobotky, který po prezidentovi Zemanovi chtěl, aby místo Mariana Jurečky jmenoval na ministerstvo zemědělství Martina Jurečku, v resortu životního prostředí chtěl mít místo koaličně dohodnutého Brabce nějakého Brabence a na funkci ministra zdravotnictví navrhl hlavě státu jmenovat dva lidi, budiž ukázkou schopností vystudovaného právníka Sobotky, který se od mala živí politikou, politikařením a slintáním do vlastního životního bryndáku. To, že naši zemi teď do dalších voleb povede jeliman ve spolupráci s mladičkým Bělobrádkem a držený pod krkem estébákem, co se ne a ne dostavit k soudu, aby se očistil, není nic, nad čím by mělo srdce radostí plesat. A pokud se Sobotka vymlouvá na nějaké podřízené, kteří za něho návrh jmenování připravovali, je ještě větší slinta, než jsme čekali: za prvé nevybočuje z řady a dokazuje, že se v politice přece jenom něco naučil – ovšem pouze to, co mu mohla dát jenom politika a co by mu mezi slušnými lidmi neprošlo, totiž svalování viny na náměstky a podržtašky; za druhé vysílá nepěkný signál – vlastní podpis je schopen připojit pod cokoli, co mu jiní podstrčí.
Holobrádek prorokem
Návrat lidovců do Poslanecké sněmovny před několika měsíci mohl být nadějí na návrat jakés takés slušnosti do politické vřavy. Teď už je to jinak. První vlaštovkou shnilosti byla nominace antikomunisty Hermana do vlády, v níž by mohl sedět spolu s Andrejem Babišem, který nemá jisté, že za pár dní v Bratislavě přesvědčí tamní soud, že s StB nespolupracoval. Ale to jeden ještě neví, jak se ten který zachová, až to bouchne. A teď předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, mimochodem další z četných shromažďovačů funkcí, neboť si vedle předsednictví strany ponechá i mandát zastupitele Královéhradeckého kraje, samozřejmě bude poslancem a kromě toho také ministrem, otevřeně přiznává, že pokud se Babiš na rodném Slovensku neočistí, nebudou ho lidovci nutit k odchodu. Pochopitelně to holobrádek umí vysvětlit: na naše místo by přišel Okamura a to my přece tomuto národu udělat nemůžeme, tedy – vlastně se pro dobro vlasti obětujeme a jinými slovy budeme vládnout s estébákem. Ať už ten soud dopadne jakkoli, toto by měla být pro voliče KDU-ČSL jasná indicie: lidovci rozhodně návrat slušnosti neznamenají. Pro pocit moci jsou schopni spojit se s kýmkoli. Třeba s udavači. Takže tak, křesťani!
Obyčejná nemravnost
Tři bývalí poslanci za ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa požadují za zhruba měsíční vazbu kvůli podezření z přijetí úplatku v podobě trafik každý asi čtyři miliony korun. To je obyčejná nemravnost. Tak za prvé: za morální újmu chtějí po třech milionech. Jakou újmu mohli asi tito postavičky, tyjící roky z politických prebend, utrpět, když jejich veřejná prestiž je přibližně na úrovni helmbrechtnic, kteréžto si na rozdíl od nich vlastně vydělávají poctivě? Za druhé: jeden den vazby oceňují na pět tisíc korun. Dámy a pánové, kdo z vás to má? Argumentují tím, že vazba je pro normálního člověka mučením. Kdopak nám tady asi celé ty roky tvrdě pracoval na budování tohoto systému? A za třetí: Handl se židlemi ve státních firmách výměnou za hlasy pro těžko protlačitelné zákony prostě úplatkem byl a jako takový se s morálními zásadami obyčejných smrtelníků nekryjí. To vědí všichni vyjma některých ufňukaných médií, která ze státního zástupce Ištvána dělají ďábla. Kdyby tihle tři chudáčci mysleli svou morálku vážně, nikdy by na takový obchod nepřistoupili. Než na poslanecké mandáty rezignovali, prohlašovali přece, kudy chodili, jak se zvyšování daní neslučuje s jejich pravicovým přesvědčením. Měli ctít ústavu a buď hlasovat v souladu s ním, nebo použít všechny prostředky k tomu, aby tupého Nečase očarovaného Kalouskovou aurou přesvědčili k činu.
Místo aby se někde pořádně schovali a aspoň pár měsíců nevylézali mezi lidi, smějou se teď nám všem upřímně do ksichtů.